¨
Hradisko u Bosonoh

Kolorační experiment a speleologické perspektivy Habrůveckého ponoru ve střední části Moravského krasu
Marek P. Šenkyřík (ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno)

Speleofórum 2004, roč. 23, s. 23-26, Praha 2004.

Úvod
Každý kolorační experiment realizovaný v Moravském krasu je důležitým průzkumným činem a proto by měl být literárně zaznamenán, a to i tehdy, když přinesl pouze neutrální výsledky.
V roce 1995 provedla ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno kolorační experiment Habrůveckého ponoru, který se nachází na Habrůveckém potoku, na dně ponorného údolí 350 m západně od obce Habrůvka ve střední části Moravského krasu.

Historie objevu Habrůveckého ponoru
Habrůvecký ponor je dodnes takřka neznámou lokalitou Moravského krasu, o níž v literatuře dosud neexistuje žádná zpráva. Pouze R. Burkhardt a O. Zedníček se ve svém pověstném díle "Údolí Křtinského potoka a jeho jeskyně“ stručně zmiňují o "pozoruhodném ponorném potůčku habrůveckém, který vytéká z rybníčka na návsi… a v údolí pod obcí se pozvolna propadá do ponorů pod mladšími nánosy, takže na okraji lesa, kde údolí přechází v příkrý lesní žlíbek již neteče kromě času inundace (jarní tání sněhů) žádná voda“. A též se zmiňují o "typicky mísovitém závrtu o hloubce 2 - 3 m v průměru 12 m, který leží vlevo, jižně od místa, kde se potůček začíná propadati“ (Burkhardt a Zedníček 1951 – 1955, 64 – 66).
Na počátku 90. let 20. století jsem se pokoušel objevit v Moravském krasu speleologicky zanedbané území, jehož speleologickým průzkumem by se mohla začít zabývat ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno. Mělo se jednat o území, jehož speleologickou hodnotu dosud nikdo neobjevil a nedocenil. Když jsem se snažil takové území v Moravském krasu rozpoznat, začala mne jako magnet stále víc přitahovat obec Habrůvka a její blízké okolí na Habrůvecké plošině ve střední části Moravského krasu. Protože jeskyňáři byli historicky přitahováni velkými speleologickými perspektivami do nedalekého Křtinského údolí, je rozsah vykonaných speleologických prací na Habrůvecké plošině takřka nulový. Habrovsko zůstalo až dosud zcela na okraji speleologického zájmu, ačkoli i sám R. Burkhardt naznačil při výčtu spousty závrtů, které se nacházejí jižně a západně od Habrůvky, že je to území hodné pozornosti krumpáče a lopaty. O jak opomíjené území se jedná vysvitne ze skutečnosti, že ani oficiální vědecký hydrografický výzkum podzemního odvodňování nedalekého Křtinského údolí s příměsí habrůveckých vod až dosud v podstatě nepočítal, ačkoli, jak dnes víme, není nevýznamná. Pouze největší zasvěcenci věděli, že jižně od Habrůvky se v trati "Na Slaniskách“ nalézá inundační ponůrek, který hydrologicky bezpochyby odvodňuje neznámou podzemní chodbou do 500 m vzdálené, a o 150 m níže ležící jeskyně Jestřábí skála ve Křtinském údolí. (Burkhardt a Zedníček 1951 – 1955, 54, 66 – 67). Jinak se o podzemním odvodňování Habrůvecké plošiny neví nic. Vesnička Habrůvka je opravdu jeden z nejodlehlejších koutů Moravského krasu. Když jsem zde byl poprvé, připadal jsem si zde jako v dávných dobách. O tom, jak odlehlé a zapomenuté je okolí obce Habrůvky nejvíce svědčí skutečnost, že o zdejším krasu se nic nešušká dokonce ani v podvědomí amatérských jeskyňářů – a to je už co říct!
Když jsem v roce 1993 prováděl povrchovou rekognoskaci okolí obce Habrůvka, upoutalo mou pozornost nádherné údolíčko, které se táhne pod západním okrajem obce. Z vysoko položené obce Habrůvky údolíčkem stéká relativně vodnatý potůček, který na plochém dně údolíčka meandruje a vyrovnává svůj spád. Levý (j.) břeh potoka lemuje výrazná, asi pět metrů vysoká akumulační teráska, v níž je vyvinut Překrásný mísovitý závrt kruhového půdorysu o průměru 19 m. Jeho stěny jsou v hlinitých sedimentech akumulační terásky průdce sešikmené, ploché dno závrtu je téměř vodorovné o kruhovém průměru 8 m. Hloubka závrtu je 3 m (při sz. okraji) a až 5 m (při jv. okraji). Mísovitý závrt, který je jako vystřižený ze speleologické čítanky, je na travnaté louce natolik výrazný prvek, že je zakreslen dokonce i v Základní mapě ČSSR (z r. 1979).
Dle údajů zachycených v Základní mapě ČSSR (měřítko 1: 10 000) Habrůvecký potok po několika desítkách metrů louku opouští, na okraji lesa vstupuje po příkrého skalnatého žlíbku a jím odtéká směrem do Křtinského údolí, kde se o přibližně sto vertikálních metrů níž vlévá jako pravostranný přítok do Křtinského potoka.
Skutečnost však byla v roce 1993 jiná, než je situace zachycená v geografických mapách. První, čeho jsem si všiml bylo, že potok přitékající na louku již z louky neodtéká, což může v krasu znamenat jenom jediné. Proto jsem provedl průzkum džungle kopřiv a v nich mým užaslým očím odhalila louka své tajemství. Tři metry od úpatí akumulační terásky, přímo pod Překrásným mísovitým závrtem, se v zemi černal propad, který fungoval jako hydrologicky aktivní ponor, jímající celý Habrůvecký potok do podzemí. Pro hledající speleologickou duši to byl pohled skoro šokující. Propad byl oválného půdorysu o průměru asi 1 m, a jeho kolmé stěny odhalovaly řez sedimenty pod dnem údolí. Hloubka propadu byla okolo dvou metrů a Habrůvecký potok odtékal do podzemí pomocí trativodů v hlíně a kulmských štěrcích. Z nálezové situace bylo zřejmé, že k otevření jícnu ponoru muselo dojít nedávno. Ponor se nachází v nadm. výšce okolo 440 m. Od hrany Překrásného mísovitého závrtu je vzdálen 14 m západním směrem (azimut 295?).
Od prvního okamžiku bylo zřejmé, že hledaná perspektivní lokalita je objevena. Tak byl pro speleologickou vědu objeven nový, dosud neznámý, speleologicky významný ponor, pro nějž se vzápětí vžilo označení "Habrůvecký“. Pod tímto názvem je Habrůvecký ponor poprvé uveden v karsologické mapě Moravského krasu, zveřejněné Musilem a kol. (1993, B-III)
Nový speleologický problém, který až do roku 1993 zcela unikal pozornosti krasových badatelů, byl nastolen.
Protože nově objevený ponor se nalézá v periferijní části zájmového území ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí, byla tato ZO na Oblastním shromáždění oficiálně o objevu informována a současně požádána o vyslovení souhlasu ke speleologickému průzkumu pro ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno. ZO 6-05 Křtinské údolí nám ústy svého předsedy pana Miloslava Kubeše v roce 1994 souhlas udělila. Proto jsme během roku 1995 začali vyřizovat všechny nezbytné formality (souhlas majitele pozemku, obecního úřadu, státních lesů atd.) nezbytné k zahájení správního řízení směřujícího k povolení speleologického průzkumu. Pak jsme požádali Správu CHKO Moravský kras o udělení výjimky pro průzkumnou sondu v místě ponoru, kterou jsme chtěli odhalit skalní vápencové podloží, lokalizovat místo vtoku ponorných vod do podzemí a tím otevřít vchod do odvodňovací jeskyně. Správa CHKO MK výjimku na Habrůvecký ponor v roce 1995 ZO ČSS 6-26 SHKB udělila, ale ke zklamání jeskyňářů prozatím pouze v rámci kategorie "Speleologické pracoviště v konzervaci“.
Mezitím se kráter Habrůveckého ponoru erozní činností propadajícího se Habrůveckého potoka neustále dramaticky zvětšoval. Kráter byl velmi "živý“, neustále měnil svoji podobu a každým rokem byl větší a hlubší, s kolmými až převislými stěnami, až dosáhl půdorysných rozměru 8 x 6 m a hloubky 3 m. Potok do něj vtékal vodopádem a na jeho dně očistil erozně omleté vápencové bloky, které naznačovaly, že skalní dno údolí nemusí být hluboko. Řez sedimenty odhalil staré hlinité a hlinito-písčité sedimentární náplavy Habrůveckého potoka s vrstvami pěkných kulmských štěrků. V hloubce cca 3,5 m pod povrchem údolí se otevřel v sz. koutě propadu mezi zaklíněnými vápencovými bloky odtokový trativod, který byl tak velký, že do něj šlo skoro vstoupit. Litá skála však mezi vápencovými bloky vidět nebyla, ale dalo se tušit, že není daleko. Celá situace začínala vypadat zajímavě a tajemně. Odtokový trativod pohodlně odváděl všechnu přitékající vodu, včetně nejvyšších vodních stavů. Voda se v něm nehromadila, ale volně odtékala šikmo dolů sz. směrem. Do bublajícího trativodu bylo vidět asi 1,5 m. Asi v roce 2000 však bohužel došlo k umělému zatarasení vstupu do tohoto odtokového trativodu pomocí většího kamene, čímž vzniklo škrtící místo, které začalo zbržďovat vodu přitékající do podzemí. V důsledku tohoto umělého zásahu do vodního režimu ponorných vod se v kráteru ponoru začalo vytvářet jezírko až 3 m hluboké, které se při vyšších vodních stavech začalo přelévat do údolí a Habrůvecký potok opět začal zčásti téci svým původním povrchovým korytem po louce směrem ke žlíbku do Křtinského údolí. (viz. foto). Od té doby se kráter po uzavření odtokového trativodu přestal zvětšovat a má tendenci se zanášet hlínami plavenými vodním tokem.
Když jsme dne 1.2.2004 přišli ke kráteru ponoru, zjistili jsme, že jeho jícen je uzavřen ledovým krunýřem. Protože nás zajímal stav deprese pod ledem, vzali jsme krumpáč a do 20 cm vrstvy ledu jsme prorazili otvor. Očekávali jsme, že pod ledem bude asi 3 m hluboká dutina kráteru. Chtěli jsme otvorem v ledu do ní vstoupit, prohlédnout si stav odtokového trativodu a pokusit se odstranit škrtící kámen, aby voda mohla zase volně odtékat. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme pod vrstvou ledu nenarazili na dutinu, ale na hlínu! Znamená to, že původně tři metry hluboký kráter je již takřka zasedimentován! Dnešní hloubka je již jen 0,8 m. Možná to nebude trvat dlouho a kráter ponoru zcela zmizí ze zemského povrchu. Ponorný potůček si však našel novou cestu v protilehlém (jv.) koutě bývalého kráteru a má nyní tendenci odtékat jv. směrem, tzn. pod Překrásný mísovitý závrt.
Dne 3.5.1995 jsem provedl první orientační biolokační měření. Postupoval jsem podél anomálie sz. směrem od Habrůveckého ponoru. Ve vzdálenosti asi třiceti metrů (? – paměťový údaj, 2004) jsem na dně louky vykolíkoval podezřelou kruhovou anomálii. V té chvíli přišel habrůvecký občan pan Arnošt Hloušek (nar. 1929, Habrůvka č.p.39, jinak starý speleolog z dob Burkhardtových), který uvedl, že přesně na tomto vykolíkovaném místě se asi před třiceti lety propadl Habrůvecký potok do podzemí. Údajně se jednalo o kráter v sedimentech o průměru cca 3 m a hloubce cca 2 m(?), který však sedlák Kubeš zaházel kládami a dřevem a poté ho zavezl odpadem. Při pozorném prohlédnutí místa tohoto starého propadu, lze dodnes pozorovat nepatrnou, téměř neviditelnou kruhovou vsedlinu o hloubce asi 0,1 m.
Jiný, menší propad pan Hloušek viděl asi před deseti lety na dně Překrásného mísovitého závrtu, při úpatí s. stěny.
Pan Hloušek potvrdil, že potok původně tekl přes louku až ke žlíbku, jímž odtékal do Křtinského údolí. Později však na vodním toku začalo docházet ke ztratům a potok dál už z louky neodtékal. Dnešní propad s ponorem se dle pana Hlouška otevřel asi před dvěma roky (tedy okolo r. 1993), tzn. přibližně v době, kdy ho ZO ČSS 6-26 SHKB oficiálně objevila pro speleologickou vědu (A. Hloušek, ústní sdělení, 3.5.1995).

Kolorační experiment na Habrůveckém ponoru v roce 1995
Jako první průzkumný čin jsme se rozhodli realizovat kolorační experiment na ponoru. Po předchozím souhlasu Adamovských vodáren a kanalizací jsme ve čtvrtek dne 27.4.1995 v 10 hod. dopoledne vložili 778 g ekologicky neškodného fluoresceinčního barviva (579 g fluoresceinu a 199 g uraninu) do jícnu Habrůveckého ponoru. Vložení barviva do vodního toku přihlížel pan Michal Peterka z AVAKu.
Aby se předešlo absorbci fluoresceinu jeskynními sedimenty, bylo barvivo rozředěno ve 2 l syntetického lihu a 19 l vody (Maděra 1985) a pak bylo plynule vléváno do ponoru po dobu 6 minut. Po půl hodině zmizela z jícnu ponoru poslední stopa neónově zeleného zabarvení. Habrůvecký potok, plynule odtékající do podzemí, měl v době obarvení průtok 2,66 l.s-1.
Počasí na počátku koloračního experimentu se vyznačovalo celkovým oteplováním a poklesem vodních stavů. Křtinský potok však dosud tekl ve Křtinském údolí celým svým povrchovým řečištěm až do oblasti Vývěru Křtinského potoka, kde se spojoval s vyvěrajícími vodami. Bylo zřejmé, že počasí a hydrologický stav není pro kolorační experiment příznivý. Nejvyšší vodní stavy na Habrůveckém potoce již dozněly a vodní stav potoka každým dnem viditelně klesal. Přesto jsme se rozhodli k obarvení vody přistoupit.
ZO ČSS 6-01 Býčí skála poskytla účastníkům koloračního experimentu přístřeší na své základně u jeskyně Býčí skála.
Hodinu a půl po vložení fluoresceinčního barviva do Habrůveckého ponoru začalo pravidelné sledování vývěrů ve Křtinském údolí. V intervalu dvou hodin byly ve dne v noci opticky hlídány tyto lokality:
Lokalita č. 1: Vývěr Křtinského potoka.
Lokalita č. 2: betonová jímka prameniště pod jeskyní Kostelík, která sbírá vodu celkem ze čtyř studní (během experimentu zde vyvěralo konstantních 8,3 l.s-1 vody).
Lokalita č. 3: Vývěry Jedovnického potoka. Hlídáno bylo místo za soutokem vývěrové delty pod silničním mostem Josefov – Křtiny.

Na těchto lokalitách byly pod vodní hladinu vloženy čtverce bílé umělé hmoty velikosti 30 x 30 cm, které usnadňovaly optické pozorovaní vodního toku. Kromě toho byly na lokalitách č. 1 Vývěr Křtinského potoka a č. 3 Vývěr Jedovnického potoka v intervalu každých dvou hodin odebírány do skleněných zkumavek vzorky protékající vody, které byly shromažďovány pro pozdější laboratorní zpracování. Na lokalitě č. 1 byl podzemní Křtinský potok opticky hlídán v Otevřené skále, ale odběry vzorků vody byly realizovány přímo ve Vývěru Křtinského potoka, pod silničním mostem. Na lokalitě č. 2 nebyly z prameniště pod Kostelíkem vzorky vody odebírány. Betonová šachta s proudící vodou byla sledována pouze opticky.

V následujících dnech po obarvení Habrůveckého ponoru se rychle snižoval vodní stav na Habrůveckém potoku. Habrůvecký ponor byl každý den v poledne navštěvován, aby byl zjištěn vtok do podzemí.
Dne 28.4. (tzn. druhý den po obarvení ponoru) vtékalo do ponoru 2,34 l.s-1.
Dne 29.4. byl průtok do ponoru 1,93 l.s-1. Ve Křtinském potoku docházelo k úbytku protékající vody, potok však dosud tekl celým svým povrchovým řečištěm.
Dne 30.4. byl průtok do Habrůveckého ponoru 1,87 l.s-1.
Dne 1.5. byl vtok do ponoru 1,52 l.s-1. Křtinský potok ve svém povrchovém řečišti již skoro netekl. V povrchovém řečišti v těsné blízkosti vývěru teklo pouze cca 5 l.s-1. Při odběru vzorků vody ve 20 hodin ve Vývěru Křtinského potoka se při kontrole Otevřené skály zdálo, že voda v Otevřené skále je kalnější než voda ve vývěru Křtinského potoka.
Při kontrole vody o čtyři a půl hodiny později, tzn. v 00:30 hod. dne 2.5. jsme v Otevřené skále zjistili vzedmutou vodní hladinu o 10 – 15 cm. Bylo zřejmé, že právě dorazila podzemní povodňová vlna. Bylo zvláštní pozorovat, jak v období trvalého poklesávání vodních stavů na povrchových tocích (Křtinský potok, Habrůvecký potok) se z Vývěru Křtinského potoka (Otevřené skály) naopak začíná vynořovat malá povodeň. V povrchovém řečišti Křtinského potoka (v místě před soutokem s vodami vyvěrajícími z Vývěru Křtinského potoka) v té chvíli již voda prakticky vůbec netekla. Ve vysychajícím řečišti stály jen kalužiny a mezi kameny se cedilo jen nepatrné množství vody (0,1 l.s-1). V Otevřené skále však naopak došlo k výraznému vzedmutí vodní hladiny, neboť chodbička jdoucí do masivu, jež byla ještě před 24 hodinami zcela suchá, byla nyní zatopená.
Byl to záhadný hydrologický úkaz. Pokud pomineme speleologické sci-fi, mohl být vyvolán v suchém počasí, které tehdy panovalo, jedině deštěm, který spadl na Křtiny v úterý a ve středu dne 25. a 26.4. Malá povodňová vlna, která postupovala podzemím z ponorné oblasti Křtinského potoka, tedy dorazila do Otevřené skály se zpožděním šesti, respektive pěti dnů. Teprve 5 – 6 dnů po dešti se tedy v Otevřené skále a Vývěru Křtinského potoka začne projevovat zvyšování vodního stavu.
Ve čtyři hodiny ráno dne 2.5., tzn. 8 hodin po první detekci příchodu povodňové vlny, bylo zkalení vody v Otevřené skále již tak výrazné, že bílou tabulku položenou na dně potoka nebylo ve světle nifky skoro vidět. S velkým napětím jsme očekávali výtok barvených vod. Po celý den se v Otevřené skále držel zvýšený vodní stav doprovázený silným zákalem podzemního toku. Zákal však nebyl nazelenalý, jak by tomu bylo v případě obarvení fluoresceinem. Mléčně nahnědlé zabarvení zákalu prozrazovalo, že byl vyvolán hlinitými půdními částicemi vyplavovanými z podzemích prostor rozvodněným tokem.
Vtok do Habrůveckého ponoru byl tohoto dne (2.5.) již jen 1,19 l.s-1.
Dne 3.5. byl vtok do Habrůveckého ponoru 1,02 l.s-1. Zákal v Otevřené skále zmizel tak náhle, jak se objevil a voda byla tento den již normálně průhledná. Po zkušenosti, kterou jsme učinili s povodňovou vlnou v Otevřené skále, která postupovala podzemím (vodnatého) Křtinského potoka skoro týden, bylo stále zřejmější, že voda z již takřka vyschlého Habrůveckého ponoru může dorazit do vývěru ve Křtinském údolí i za celé týdny. Dlouhé časy průchodů barvených vod v oblasti Křtinského potoka jsou ve speleologické literatuře dostatečně známy. Od prvních ponorů pod Křtinami teče obarvená voda za nízkých vodních stavů do vývěru Křtinského potoka až 14 dnů (Burkhardt a Zedníček 1951 – 1955).
Začalo být zřejmé, že další hlídání vývěrů je při nejasném výsledku (malé množství použitého barviva) technicky problematickou záležitostí. Proto jsme 3.5. ve 22 hod. odebrali do zkumavek poslední vzorky vody a akci "Kolorační experiment Habrůveckého ponoru“ jsme z důvodu vysychání Habrůveckého potoka předčasně ukončili. Kolorační experiment spojený se soustavným pozorováním vývěrů ve Křtinském údolí tedy trval nepřetržitě 154 hodin, tzn. šest dnů a nocí. Během této doby nebyl výtok obarvených vod nikde pozorován a ani dodatečně nebyl nikým spatřen.
Dne 4.5. vtékalo do Habrůveckého ponoru již jen 0,82 l.s-1 a 5.5. již pouze 0,77 l.s1. V několika následujících dnech Habrůvecký potok zcela vyschnul.

Dne 9.5. jsem na katedře analytické chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením prof. Havla prozkoumal pomocí fluoroskopu vzorky vody odebírané po dobu 154 hodin při koloračním experimentu z Vývěru Křtinského potoka a Vývěru Jedovnického potoka. Fluoroskop umožňoval detekovat extrémně malé stopové množství fluoresceinu rozpuštěného ve vodě (detekční limit byl méně než 0,001 mg.l-1), které leží daleko za mezí postřehnutelnosti pouhým zrakem. V žádném z odebraných vzorků však přesto nebyl fluorescein zjištěn.

Závěr koloračního experimentu
Kolorační experiment byl konán za hydrologicky velmi nepříznivého vodního stavu, který se vyznačoval rychlým úbytkem vody na Habrůveckém potoce. Matematickým výpočtem bylo zjištěno, že během 6 dnů konání experimentu, tzn. od 10 hod. dne 27.4., do 22 hod. dne 3.5.1995, vteklo do Habrůveckého ponoru 1 126 656 litrů vody, což je objem 1 126 m3. Vývěr vody, obarvené v Habrůveckém ponoru 778 g fluoresceinčního barviva, nebyl ani po šesti dnech nepřetržitého hlídání vývěrů ve Křtinském údolí nikde pozorován, nebyl ani laboratorně zjištěn a nebyl ani dodatečně spatřen náhodným pozorovatelem.
Kolorační experiment byl významný v tom, že byl historicky prvním barvícím pokusem na Habrůveckém ponoru. Lze ho považovat za první seznámení s problematikou, a i když přinesl pouze neutrální výsledky, i ty jsou cenné pro uspořádání nového koloračního experimentů za hydrologicky příznivější situace (nejlépe za jarního tání sněhů) a s použitím většího množství barviva.

Náčrt speleologické perspektivy Habrůveckého ponoru
Přestože kolorační experiment nepřinesl přesvědčivý důkaz, lze jako nejpravděpodobnější místo vývěru podzemních vod z Habrůveckého ponoru, čistě teoreticky, označit Vývěr Křtinského potoka. Usuzovat na spojení Habrůveckého ponoru s blíže neznámým vývěrem v jeskyni Býčí skále je nepravděpodobné, i když ho na příkladu nedalekého ponoru Klostermannovy studánky na Rudické plošině prozatím nelze zcela vyloučit. Málo pravděpodobné se nám též jeví jeskynní propojení Habrůveckého ponoru s prameništěm pod Kostelíkem. Habrůvecký ponor tedy na základě současného stavu poznání s největší pravděpodobností spadá do hydrografie podzemního Křtinského potoka, a nikoli potoka Jedovnického.
O směru odvodňování ponoru na louce západně od Habrůvky si nebyl jist ani R. Burkhardt, a sám se nemohl rozhodnout, zda ponor odvodňuje do Křtinského podzemního potoka a nebo jeho vody tečou směrem k vývěru pod jeskyní Kostelík (Burkhardt a Zedníček 1951 – 1955, 68).
Nadmořská výška Habrůveckého ponoru je kolem 440 m. Habrůvecký ponor je tedy nejvýše položeným hydrologicky aktivním ponorem v rámci celého povodí Křtinského potoka. Vertikální převýšení mezi ponorem a Vývěrem Křtinského potoka je asi 120 m. Vzdušná vzdálenost obou míst je 1,5 km. Pokud připočteme několik procent na meandry na podzemním řečišti, tak jen hlavní tah neznámé jeskyně odvodňující Habrůvecký ponor bezprostředně vázaný na hlavní odvodňovací chodbu je kolem 2 km. Pokud bychom připočetli boční odbočky mimo hlavní polygon jeskyně, eventuální boční přítoky, komíny, horní patra atd., a dokonce začali snít o propojení habrůveckého systému s jeskynním systém Křtinského údolí, které tiše očekáváme někde v jeho vývěrové oblasti přibližně v okolí závrtové skupiny Tři kotle, potom Habrůvecký ponor je součástí jeskynního systému o délce řádově mnoha kilometrů. Speleologická perspektiva krasového území v okolí Habrůveckého ponoru je tedy velká. Velké vertikální převýšení ponoru a dna Křtinského údolí, velká vzdálenost mezi ponorem a vývěrem, přítomnost relativně vodnatého podzemního toku – to vše činí z Habrůveckého ponoru a na něj vázaných závrtů speleologicky velmi perspektivní území.
Louka pod Habrůvkou, na níž ponor vznikl, morfologicky navozuje atmosféru bývalého slepého, či poloslepého údolí, k jehož zastření a povrchovému odvodňování došlo teprve v mladší fázi vývoje po vzniku příkrého průlomového žlíbku ke Křtinskému údolí. Stáří ponorů, jejichž jícny jsou dnes uzavřeny několikametrovou vrstvou nadložních sedimentů, může být tedy podstatně větší, než by se mohlo na první pohled zdát, a vznik současného ponoru je pouhá reaktivace jednoho z nich. Odvodňovací cesty z Habrůveckého ponoru do Křtinského údolí určitě nejsou pouhé neprůlezné trativody, ale jeskyně v pravém slova smyslu. Habrůvecký potok je (pravděpodobně) nejvýznamnějším podzemním přítokem ponorného Křtinského potoka.
Relativně velká hltnost Habrůveckého ponoru (nejvyšší pozorované stavy byly cca 10 l.s-1), která před umělým zatarasením odvodňovacího trativodu nikdy nebyla limitní a ponor pohodlně odváděl všechnu přitékající vodu, spolu s velkým spádem podzemní odtokové cesty do Křtinského údolí, dává reálnou naději, že odvodňovací cesty z ponoru budou alespoň částečně volně průstupnými chodbami. V úseku louky pod Překrásným mísovitým závrtem však mohou být trativody ponorů dosti prořícené.

Závěr
Speleologická perspektiva Habrůveckého ponoru a na něj vázaných závrtů je tedy velká. Jedná se o speleologicky opravdu zajímavou oblast, na níž lze při troše štěstí reálně učinit objev srovnatelný například s Ochozskou jeskyní. Tento článek je v literatuře vůbec první pokus, jak na existenci této neznámé rozsáhlé jeskyně upozornit.

Poděkování
Průběh koloračního experimentu prakticky realizovali členové ZO 6-26 Speleohistorického klubu Brno: Radovan Drtil, Jan Martinek, Pavel Michna, Dan Moltaš, Kateřina Sobotková, Jana Sobotková a Marek Šenkyřík.
ZO ČSS 6-01 Býčí skála poskytla účastníkům koloračního experimentu svoji speleologickou základnu a Radek Hýsek, Romana Hýsková, Dušan Hypr a Petr Koukal nás všestranně podporovali.
Pavel Benkovič z Geotestu věnoval část fluoresceinu.
Franci Musil jun. ze ZO 6-25 věnoval uranin.
Jan Himmel ze ZO 6-11 věnoval část zkumavek, podělil se o své zkušenosti z hydrologických experimentů a doporučil laboratorní zpracování na PřF MÚ v Brně.
Prof. Havel na katedře analytické chemie PřF MÚ v Brně umožnil laboratorní práce.
Anna Němcová, Karel Rejda a Michal Peterka z Adamovských vodáren a kanalizací kolorační experiment podpořili.
Petr Červinka pomohl s matematickými výpočty.

Literatura:
Burkhardt R. (1975): Neradioaktivní stopovače v hydrogeologii. – Geologické práce, Zprávy, 62: 69. Bratislava.
Burkhardt R., Zedníček O. (1951 – 1955): Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně. – Československý kras, zvláštní příloha. Brno.
Jakál a kol. (1982): Praktická speleológia. Osveta.
Maděra E. (1985): Stručná metodika hydrologických experimentů. – In: Studijní texty speleolog 1. stupně: 15 – 42. ČSS, Brno.
Musil R. a kol. (1993): Moravský kras. Labyrinty poznání. – GeoProgram. Adamov.


ZPĚT