|
7.-10.8.2020 Tři dny půstu na Hradisku svatého Klimenta. Při půstu mám jeden skrytý záměr a jeden veřejný. Ten skrytý se nemá vyslovovat. Ten veřejný záměr je za lepší porozumění mezi křesťany a námi hinduistickými jogíny, jakož i za mír ve světě mezi náboženstvími. První noc půstu vrchol hradiska obsadila nějaká tlupa lidí. Zapálili oheň a neměli se k odchodu. Vytáhli kytaru a hráli trampské písně, kdysi mě tak dobře známé. Bůh ví proč mne jejich zpěv tolik dojímá. Naslouchám tiché ozvěně mého mládí. Dnes jsem snědl několik švěstek a jedno jablko. Ve dvě hodiny odpoledne druhého dne na mne hlad dolehl. Mám hlad, tak si alespoň čtu ve vegetariánské kuchařce, kterou mám u sebe, jak se vaří chutná vegetariánská jídla. Hlad po té přešel. Na hlad piju pramenitou vodu z Gorazdovy studánky. Nahlížím též do knihy Nikose Kazantzakise: "Chuďásek Boží. Život svatého Františka." Čtu si v ní pro inspiraci, i když ji celou už znám. Těším se na náš internet, web jsem skoro měsíc nenavštívil. Na oheň přikládám březové dřevo. Jak voní... Opakuji mantru a obcházím dokola oheň. Po několika malých doušcích vody se hlad utišuje. Nakonec však hlad pokračuje. Skupina několika žen na základech kostela medituje. Z Hradiska odcházejí poslední návštěvníci. Zavládlo Ticho. Jsem tu sám a oheň. Čas se vleče. Pro svůj skrytý záměr rád svou tapas (askezi) podstupuji. Byli jste vy někdy 3 dny o hladu a vodě? Já ano. Několikrát. Jednou jsem držel půst celých 20 dní. Měl jsem však mnoho energie. Jenom jsem příjemně slábnul. Víckrát bych to už ale neopakoval a ani to nikomu neradím. Bohatě stačí 1-4 denní půsty. Nejen chlebem živ je člověk. Ale teď mám zápas! Mám sníst tu čokoládovou tyčinku, kterou mi dala na satsangu jedna dobrá žena? Ano nebo ne? Odolávám. Chybí mi tu ale čaj. Houževnatě alespoň fotografuji. Mám myšlenku, abych někomu řekl o suchý chléb. Takové myšlenky samozřejmě zapuzuji. Když někdo dá sám, tak neodmítnu. Vydržet! Třetí den je neděle. Ve zřícenině kostela se koná bohoslužba ve východním stylu. Jsou tu dva kněží v bílých hábitech. Zapaluji oheň. Dnes jsem snědl několik ostružin, na které jsem narazil cestou ke studánce. Samozřejmě upíjím chladivou vody ze studánky. Bohoslužby jsem se nezůčastnil. Jen jsem pořídil několik fotografií bílých kněží. Úctyhodný kněz s bílými vlasy a bílými vousy dokončil bohoslužbu. Lidé se rozcházejí. Kněží svlékají bohoslužebná roucha a objímají se s lidmi. Za chvíli tu budu sám. Po mši pojídají svěcené koláčky a jiné sladkosti. To se mají... Vládne tu mír. Fouká vánek. Nakonec ke mě dvě ženy přišly a dali mi koláčky. Když zjistili, že se postím, zásobili mne hromadou sladkostí. Pán Bůh žehnej! Inu, zbožní křesťané pravoslavné církve. Nebudu se mučit askezí. Mám koláčky! Je v tom Láska. Nakonec jsem se tomu zbožnému knězi uklonil se sepjatýma rukama. A on též. Celé je to mystické. A přicházejí další lidé. Večer, když všichni odešli, jsem sbíral okolo kostela odpadky, které po sobě zanechali turisté. Pak jsem zapálil vonnou tyčinku v kapli. Teď v noci sedím sám u ohně a těším se na zítřejší teplý oběd. Poslední noc spím na chladné dlažbě dřevěné kaple.  Fotogalerie. Odkaz: https://klimentek.cz/ |