¨

	3.11.2021 Drahá jógová sestro. Uvařil jsem si zelený čaj a usedl před svým domácím oltářem k meditaci nad tvým dopisem. Tvůj zápis mne potěšil, neboť jak správně tušíš, jsem tu pro jogíny i pro křesťany, mezi něž však již nepatřím. Jako znamení, kdo doopravdy jsem a komu patří mé srdce nosím na krku nejen Óm, ale i kříž svatého Františka z Assisi ve tvaru tau. Myslím, že mohu pochválit tvé bohumilé zapálení pro Ježíše i pro křesťanství. Sám Svámiji nám v této věci jde příkladem a mnohé jeho výroky nabádají k úctě k Ježíši, jako jednomu z největších Světlonošů lidstva. Já sám jsem si tuto hřejivou cestu křesťanské mystiky došel až po ukřižování. Mám rád četné křesťanské světce - mystiky, nejen Františka z Assisi, ale i Pátera Pia, Antonína Poustevníka, Tomáše Kempenského, Terezii z Lisieux, Bernardetu Soubirous, Johanna Eckharta, Matku Terezu či Terezii Neumannovou. Chci tímto neúplným výčtem naznačit, že křesťané vždy měli ve všech dobách své svaté muže a ženy, Mistry, mystiky zažívající své Sjednocení s Bohem. Nedivím se, že pokročilé duše tito světci přitahují svým duchovním Světlem, a to nejen křesťany, ale kupříkladu i nás hinduisty, neboť hinduisté mají vrozeno v povaze uctívání svatých inkarnací ve všech světových naboženstvích. Proto jsem i já u křesťanských svatých dlouhou dobu hledal (a nacházím dodnes) Světlo Boží Pravdy. Bohužel jsem se přesvědčil, že mnozí křesťané tuto nad náboženskou toleranci vyznání nesdílí, upínají se úzkoprse jenom na Ježíše, jako by byl jediným "synem Božím" který kdy žil na této planetě Zemi. A takoví křesťané neuctívají naše indické svaté Učitele za vlastní, Ježíšovi rovné. Nechci Tě odradit od Tvé Cesty zpět do lůna křesťanství při plném zachování potřebného nadhledu a věrnosti naší duchovní linii Alakhpurídžího, Dévpurídžího, Maháprabhudžího, Madhávanandy a našeho milovaného Mistra Višvaguru paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Povím ti několik okamžiků ze svého života, které formovaly mojí Cestu k Bohu a proč se já sám nepovažuji za křesťana (kterým ve Skutečnosti ale jsem - kdo můžeš rozuměj!), ale za jogína a hinduistického svámího. Ta tolerance víry mi u křesťanů bohužel nějak chybí. Jednou jsem se zeptal svého oblíbeného kněze u svaté zpovědi, zda se já jako katolík smím aktivně zajímat i o jiná náboženství. Ten dobrý kněz mi osvíceně odpověděl: "Nejdřív dobře poznej své vlastní náboženství a upevni se v něm." V tomto duchu mne tedy zmíněný kněz poučil a zde bych i já odpověděl na tvou otázku: "Nejdřív poznej a upevni se dokonale ve Svámijiho učení a pak budeš moci čelit, naslouchat a šířit toleranci u křesťanů. Přijmout křest a ostatní svátosti je jistě velká věc, ale jsi si zcela jistá že křesťanům nevadí tvá jóga a vegetariánství? S touto nevraživostí se často setkávám a i někteří nevědomí kněží oficiálně šíří vyslovený blud, že jóga a východní meditace jsou od toho Zlého Satana! To je bohužel názor velmi běžný v církevních kruzích, ale možná se ti podařilo najít někoho koho upřímně zajímá Pravda a kdo je tolerantní a kdo tě povede katolickou formací od svátosti křtu, přes 1 svaté přijímání po svátost biřmování. Mě, ale katolický kněz, k němuž jsem kdysi zašel ke svaté zpovědi, řekl na tvrdo, že musím opustit svého Mistra Mahéšvaránandu, jinak že mi nedá své rozhřešení. Na ta slova jsem navždy odešel a přimknul jsem se ke Svámijimu, opustil jsem tak skrytě katolickou církev. a stal se plnoprávným členem Svámijiho Jógy v denním životě. Nechci Ti brát ideály, ale taková je bohužel realita uvnitř katolické církve. Přesto se obklopuji katolíky a přátelím se s několika kněžími. Ono záleží na koho narazíš. Někteří jsou poměrně tolerantní jako okruh okolo kněze Tomáše Halíka, který je znám svými tolerantními pro východními názory a dokonce sám pobýval v zenovém ústraní. Na druhé straně jsou zde poněkud netolerantní úzkoprsí členové katolické církve, kteří stojí proti všem ostatním naukám světových náboženství. Vřele bych ti poradil přečíst si knihu (kterou už asi znáš) "Poustník vypráví o své cestě k Bohu", což je vlastně spis křesťansky pojaté mantra jógy, nepřetržitě opakované modlitby srdce: "Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou!" Já držím pravidelně několikadenní půsty za účelem usmíření mezi křesťany a jogíny, jakož i za mír mezi náboženstvími. Snažím se tím pro Boha něco vykonat jako poustevník, neboť modlitbou a půstem lze čelit prý i válkám. A věci se opravdu dějí... Mí přátelé, ortodoxní katolíci, nějak vzali smířlivě na vědomí, že jsem přijal sanjás dikšu a stal se jógovým a hinduistickým mnichem. Odevšad mi přejí vše dobré. Dokonce i zatvrzelý satanista zde v Moravském krasu, který mi v minulosti velmi ubližoval svými ataky a škodil mé sádhaně, se dnes již považuje za mého přítele a má úctu k oranžovému rouchu, které nosím. Svět je tedy zrcadlením naších vlastních myšlenek. Já osobně si zajdu rád do čajovny na čaj s kýmkoli, kdo to potřebuje, i s nevěřícími. Taková je má služba. Závěrem bych tedy rád shrnul svůj pocit ze tvého zápisu. Byl upřímný a cítím, že tvé zaujetí pro křesťanství, Ježíše a svátosti je To Pravé mystické. Měla bys za tím hlasem jít, ať tě povede kamkoli, aniž bys ztratila napojení na svou Domovskou Základnu uvnitř své duše, kterou je jednou provždy Svámiji Mahéšvaránanda. Ukaž světu, že to jde. Jogín se stal dobrovolně křesťanem, aniž přestal být jogínem. Určitě budeš zářivým příkladem pro mnoho oddaných bhaktů na obou stranách barikády duality. K tomu Ti žehnej Bůh. Ve vší úctě svámí Gyaneshwarpuri.