|
18.1.2021 Jak bylo na naší sametové demontraci u Výpustku na počátku roku 1990. Příspěvek k historii Výpustku. Tuto akci si vymyslel, za zády ZO 6-05, Miroslav Sedlák, člen ZO 6-05, který nesouhlasil s Miroslavem Kubešem. Slávek Sedlák se snažil o vzájemné propojení tří speleologických skupin: Křtinské údolí, dále Babická skupina a naše Novodvorská skupina, ke společnému speleologickému průzkumu jeskyně Výpustek, pod svým vedením. O tomto svém záměru dokonce napsal Kubešovi na očích článek v denním tisku. To se však nepodařilo uskutečnit. Slávek Sedlák tragicky zemřel při hloubení zamořené studny v Kuřimi a jeho speleologické dílo na Výpustku zdědila ZO 6-05, z níž byl poněkud vyděděný. Jak to tedy všechno proběhlo? V sobotu 17. února 1990 se před branou do areálu vojenského útvaru Výpustek sešla demonstrace asi 200 jeskyňářů a zájemců o kras. Bránu do vojenského objektu otevřel sám velitel zdejší posádky kapitán Pastorčak (doufám, že si jeho jméno správně pamatuji). Dál to šlo ráz na ráz. Slávek Sedlák přednesl petici na uvolnění Výpustku armádou pro speleologický výzkum. Zazněla dokonce i předčasná připomínka, aby Výpustek po odchodu armády sloužil pro speleoterapii. Všechny shromážděné si fotografovali zástupci přítomného denního tisku, ale taky vojenské kontarozvětky. Bůh ví, jak by to všechno dopadlo, kdybychom za Sametu nezvítězili. Tak vyšel například podrobný článeček, i s mou fotografií, v Brněnském Večerníku. Ale zprávu o demonstraci už odvysílalo například radio Svobodná Evropa, které se o demontraci dovědělo od Hnutí Greenpeace, které jsme detailně informavali při jejich návštěvě Náměstí svobody v Brně. Zástupci ZO 6-05, až na Miroslava Sedláka a Radka Petrů, na naši sametovou demontraci nedorazili. Ignorovali ji. Přesto právě oni, jak známo, z demontrace nejvíce vytěžili. Je to jejich hanba, že nás na demonstraci u Výpustku tehdy v roce 1990 nepřišli podpořit! Kapitán Pastorčak nakonec otevřel bránu do samotného podzemí Výpustku dokořán a vyzval zástupce demontrantů aby vstoupili dál... Tak se naši zástupci sami uklidnili poznáním, že ve Výpustku armáda neukrývá žádné rakety či atomové zbraně. Takové byly tehdy naše dohady. Do přísně utajovaného velitelského krytu se však zastupci demonstrantů nedostali. Já sám jsem tehdy nepatřil k takto privilegizované oficiální delegaci vpuštěného do podzemí Výpustku, a to přesto, že jsem na organizování a svolání demonstrace zvlášť zasloužil. Sám jsem například telefonoval jménem demonstrujících jeskyňářů do vojenského útvaru Výpustek, kde jsem se osobně dohodl s kapitánem Pastorčakem, aby na demonstraci byl přítomný, což mi jménem vojenského útvaru přislíbil. Tato demonstrace měla tedy dvě centra. Jedno představoval Miroslav Sedlák a druhé já, Marek Šenkyřík. Oba jsme se všemožně snažili o svolání demonstrace. Marek Šenkyřík a Radovan Drtil dokonce hlídkovali nad děním ve Výpustku za Revoluce, z výše položené jeskyně, kterou jsme na památku nazvali "Listopadová" (číslo 13 dle Burkhardta). Ale zahlalo nás komando, které se náhle ozbrojené samopaly vyřítilo z oplocenky Výpustku. Taková tedy byla doba. Vůbec jsme si neuvědomovali hrozící nebezpečí. Byl to adrenalin. Byli jsme demonstranti na straně studentů a tehdejšího Občanského fóra, a to už něco znamená! Jsem na to hrdý. Ale já sám jsem se nakonec do podzemí tajemného Výpustku přece jen za jedné noci roku 1990 taky tajně dostal! Dovnitř mne tajně vpustil velitel stráže rotný nebo rotmistr Robert Sláma. Robert byl totiž bývalý jeskyňář Březinské skupiny, kde jsme se poznali, a ten nás do Výpustku vpustil. Možná dokonce s neveřejným souhlasem kapitána Pastorčaka. Mě, Marka Šenkyříka a Jiřího Dresslera ze Křtin. Měli jsme na sobě vojenské maskovací celty, když jsme vstoupili do oploceného areálu Výpustku. Ze tmy se ozval výkřik strážného se samopalem: "Stůj, kdo tam?" Robert Sláma, který nás do podzemí vedl, odpověděl: "To jsem já!". Strážný ho poznal a uklidnil se. Prošli jsme kolem něho tmou k bráně do podzemí Výpustku. V rukou Roberta Slámy zarachotil klíč a my jsme ilegálně vešli dovnitř. Ani jsme si nepřipouštěli co všechno riskujeme. Jak by to s námi dopadlo, kdyby nás armáda k krytu přistihla? Na to raději ani nemyslit! Prošli jsme podzemím jeskyně až k památníčku Lichtenštejnů. Do velitelského krytu nás však nevpustil ani nás na něj neupozornil, stejně jako na předchozí oficiální výpravu demonstrantů. Tak to by bylo všechno na téma já a Výpustek! A co vy nato dnes pane Farlík? Budete mne mít už rád? Marek Šenkyřík - Gyaneshwarpuri.      Tento leták jsme vylepovali v Brně. Rozdávali jsme ho též náhodným chodcům na ulici. Díky tomu na demonstraci přišlo relativně dost lidí. Zprávu o demonstraci z našeho podnětu odvysílalo Rádio Svobodná Evropa. Pomohlo Hnutí Greenpeace. Související články: Křtinské údolí a mé mládí. Začíná se mé objevování Křtinského údolí, aneb kde hledat ty pravé speleozáhady. Malá polemika s webem speleozahady.cz Zemřel Miroslav Kubeš, předseda ZO 6-05 Křtinské údolí. Příspěvek k pravdivému životopisu. Zdeněk Farlík a ti druzí. |
 |