Jeskyně Poustevna Toho který sedí a mlčí ve Slovenském ráji.
Translation:
Důrazně varuji abyste se neispirovali mnou a nepsali na skály.
Dne 12.12.2022 jsem Ing. Tomáši Dražilovi, řediteli Správy Národního parku Slovenský ráj přislíbil,
že již nebudu navštěvovat svou jeskyni Poustevnu u Klauz v Údolí Bíeleho potoka ve Slovenském ráji.
"Co se týká mých budoucích návštěv hor Slovenského ráje, raději nic neslibuji. Ve snech jsem měl totiž pozvání, abych na jiném neznámém místě začal
znovu s meditací v odloučejní. Můj duch totiž obsáhne a potřebuje sto kilomentrů čtverečních této divočiny bez lidské civilizace. Je to tedy medvědí
teritorium, které potřebuji k tomu abych se cítil být izolovaně a svobodně. Já sám jsem se cítil být víc součástí zdejší horské přírody, než lidské
společnosti."
Aktualizace: 29.4.2023:
"Znovu mi přišlo vnitřní pozvání slovenských horstev. Myslím, že ho budu následovat. Mám to schválené meditačně. Vyrazím tam brzy na týdenní pobyt.
Jsem šťastný z této meditační vize. Nazval jsem to místo "Stařecké dračí hory", neboť se tam budu vyskytovat za účelem meditace ve stáří. Je mi již 55 let.
Miluji Slovenský ráj mnohem víc než Moravský kras. Tyto hory si mne plně získaly. Najdu si tam další meditační jeskyňku a bude líp."
V této horské jeskyni ve Slovenském ráji dlouhobobě přebýval poustevník dnes známý pod jménem Gyaneshwarpuri, předtím něž se znovu usadil v Moravském krasu.
Tehdy vznikaly již všeobecně známé skalní malby s duchovní, filozofickou a mystickou tematikou, jako vedlejší produkt tehdejší velmi hluboké meditace.
Nápisy vznikaly ponejvíce v roce 2002, kdy tuto velmi skrytou jeskyni oficiálně objevili strážci přírody Správy Národního parku Slovenský ráj. Protože poustevníka
nutili aby svou jeskyni opustil, a protože tehdy zachovával maunu (mlčení), začal psát jako svou obhajobu a odpověď na jejich otázky nápisy nepřehlédnutelně na skálu.
Toto skalní umění má tedy morální aspekt, který je třeba si vzít k srdci, dříve než poustevníka za jeho činnost negativně odsoudíte.
Prosím čtenáře tohoto webu aby nenapodobovali toto skalní umění a nepsali nikde na skály. "Snaž se abys nenapodoboval chování význačných lidí,
pokud nemáš ty vnitřní předpoklady, které inspirovaly v činům je." (Anthony de Mello).
Toto video vzniklo při opětovné návštěvě
této jeskyně v roce 2019. Dnes bych již byl jistě Osvícený, kdyby mne tehdy ochránci přírody nezastavili a nepřiměli k odchodu z hor, z divočiny v níž na 100 kilometrech
čtverečních není jedno lidské sídlo, jen medvědi se tu potulují...! Prožil jsem v této jeskyni jen s minimálním stykem s civilizací celkem 3,5 roku čistého času (1993 - 2002).
Jeskyně Poustevna Toho který sedí a mlčí je posvátné místo mého života a mého mládí. Nyní jsem řediteli NP přislíbil, že tuto jeskyni již nikdy nebudu navštěvovat
a tento slib dodržuji. Zamýšlím však novou pouť do těchto zalesněných hor za účelem objevení nového meditačního prostoru v jiné lokalitě, o níž nikdo neví.
Takových míst je ve Slovenském ráji dosud velké množství, a tak se mi snad nějaký převis či neznámou jeskyni zase podaří objevit (zapsáno: 15.5.2023).
|
|

Jednou tak přijít na Chan-šan
uklidnit všechny zmatky
již žádný chaos myšlenek
a srdce prosté pochyb
s klidnou duší na skalní stěnu báseň psát...
Chan-šan
Básně z Ledové hory
V letech 1993 až 2002 jsem pravidelně jednou do roka prožíval bezstarostné dny na horské poustevně - v jeskyni ve Slovenském ráji. Moje jeskyně vyniká svoji skrytou a nepřístupnou polohou.
A zde jsem se začínal cvičit zprvu kratčími jednotýdeními osamělými pobyty, které jsem však postupně prodloužil až na rekordní dobu 18 měsíců nepřetržitého života v horské poustevně.
Samozřejmě jsem jednou týdně musel navštěvovat městečko pod horami - Spišskou Novou Ves, abych si dokoupil skromné vegetariánské potraviny.
Okolnosti mne nakonec přivedly na myšlenku, abych žíl jako ostatní poustevníci a potulní mniši, tedy jen čistě z almužny.
Tak jsem se o to pokusil a obyvatelé Spišské Nové Vsi mi s překvapením byli nakloněni do té míry, že jsem byl vždy bohatě
zásobený a zpět do hor na poustevnu jsem se vracel pokaždé s plným batohem potravin.
Za to obyvatelům městečka patří můj upřimný dík. Jsem rád že mne pochopili neboť podpořit druhého na duchovní cestě,
je ta nejlepší karma. A já jsem se této zodpovědnosti snažil být hoden a ve dne v noci jsem tehdy setrvával nepřetržitě v meditaci.
Nakonec však od někud přišli ochránci přírody, kteří mne vyrušili v meditaci a mému pobytu v horské jeskyni nebyli vůbec nakloněni.
Prý je to přírodní rezervace a tak dál, taky kácím suché stromy na oheň a hlavně maluji zbožné citáty na skály.
Pravda je však taková, že sami ochránci přírody byli z větší části vzniku těchto nápisů příčinou.
Musel jsem jednoduše jim nějak vysvětlit, co dělám v horské samotě a to jsem zachovával úplné mlčení.
Tak vznikl - především v roce 2002 - známý soubor duchovních nápisů na skále ve Slovenském ráji.
Zde bych chtěl ale odradit případné své následovníky, aby na skály již rozhodně nic nepsali.
Nestojí to za ty komplikace s úřady. Já sám jsem však byl opojený Bohem, a proto jsem jako Chan-Šan
básně, výroky z písma, a filozofické texty na skálu psal. Dodnes toho nelituji, vím ale že jsem nápisy neměl psát
a podruhé bych to už neučinil. Díky tomu však vznikla pozoruhodná podzemní svatyně ne nepodobná - okolnostmi svého vzniku -
těm magdalenienským. Magdalenienské svatyně dnes obdivuje celý kultůrní svět, má svatyně ve Slovenském ráji je úzce
střeženým tajemstvím několika málo slovenských horalů a ochránců přírody.
Občas na ni někdo přichází..
Odešel jsem do těchto zalesněných hor
v úplné samotě poznat klid na útesu. viz.
Chan-šan
Básně z Ledové hory
Sedím pod křížem ve své poustevně ve Slovenském ráji.
S paní Anandou ve Spišské Nové Vsi.
Původní stav jeskyně Poustevny (1994).
Původní stav jeskyně Poustevny (1994).
Mohutný povodňový vývěr glackých vod pod jeskyní Poustevnou ve Slovenském ráji. (Marek Šenkyřík,1994).
"Nedovedete si představit, jakou vznešenost a důstojnost jsem od počátku cítil. Když jsem první den žebral u Gurukalovy ženy, pociťoval jsem následkem
své výchovy ostych,
ale potom už žádný pocit studu neexistoval. Cítil jsem se být králem a víc než králem. Občas jsem v některém domě dostal starou ovesnou kaši
a jedl jsem ji bez soli a bez jakéhokoli koření na veřejné ulici před velikým pandity a jinými významnými muži, kteří přicházeli a padali předemnou
do prachu. Spojil jsem pak ruce nad hlavou a svrchovaně
šťastný jsem odcházel..."
šrí Bhagvan Ramana Mahariši
Související odkaz:
/denicek/2020/sedi-a-mlci-bude-sa-musiet-odstahovat.html
|