¨
Hradisko u Bosonoh
Translation: anglická vlajka
Šiva - Mistr všech jogínů a asketů

Po pečlivé, několikaleté studii užití psychadelických látek jsem došel k názoru, že jejich škodlivé účinky daleko převyšují jejich možná pozitiva. Ti, kdo nejsou psychicky připraveni, mají po požití drog negativní prožitky, a ti, kdo připraveni jsou, drogy nepotřebují.
Svámí Ráma
Život s himalájskými mistry.

Důležitá poznámka. Varování před drogama.
Marihuana na poustevnu nepatří!

S drogou nelze v poustevnickém ústraní obstát. Vyvarujte se všech typů drog. Ti kdo drogy berou, ti pravou Cestu nepochopili. V dnešní době je velmi populární hledat zážitky s pomocí marihuany nebo i jiných psychotropních látek a pak si v drogovém opojení vyjít do přirody. S tím jóga nesouhlasí. Duchovní Cesta je průběžná očista. Proto pravý poustevník nemůže být nikdy ten, kdo drogy užívá. Bohužel velmi špatný příklad nám dávají někteří indičtí sádhuové, kteří konzumují hašiš nebo marihuanu. Ale to nejsou praví svatí, to je třeba rozlišit. Vezměte si tedy z těchto webových stránek ponaučení, že drogy svádí z cesty. Varují před nimi i indické svaté knihy, například v Lile Amrit - svaté knize Jógy v denním životě, se píše:

"Nač oddávat se marihuaně, když opájím se jménem božím!
Jen po Něm toužím a požehnané je mé opojení.
Já nechci do područí drogy, z něhož není cesty ven!
Nechci si ničit mysl a mučit tělo, chci se očistit od karem.
Mou drogou je láska k Bohu a mohu děkovat osudu,
že potkal jsem gurudéva Dípa, který mě naučil pravému opojení.
Mangilál říká: Maháprabhudži v mém srdci probudil lásku."


Doufám, že jsem to dostatečně vysvětlil pro ty, kteří by snad i šli meditovat na poustevnu. Ale tato varovná slova platí pro všechny. Potřebujeme mít sílu v harmonii a né být vyplašení když okolo začne obcházet ďábel. Ten na marihuanisty určitě jednou přijde. Požehnaní jsou ti, kdo nemají tuto zkušenost. Nejlepší je hned nastoupit cestu jógy a s drogama si vůbec nezahrávat.

Habrůvecký poustevník Marek. Foto: Zbyšek Macháček


19.12.2020
Zamyšlení nad knihou Baba Rampuri: Sadhuové. Cesta do mystické Indie. Zamyšlení nad marihuanou a jinými psychotropními látkami a Cestou.


Tak jsem si zakoupil tuto knihu a nyní ji čtu. Je to příběh mladého Američana, který odcestoval do Indie, kde se stal v osmnácti letech sádhuem -- nága babem. Dotud je to všechno v pořádku. Moc k této knize důvěru ale nemám, neboť jeho sádhana, kterou popisuje, se praktikovala s pomocí kouření marihuany, jak je to už u některých pochybných indických sádhuů obvyklé. Jejich prožitky zdánlivě připomínajíé jógové zkušenosti, ale není to jóga! S tím nejde souhlasit! Chápu, že to Rampuri v osmnácti letech nemohl prohlédnout, kdy toužil po prožitcích, ale zajímalo by mne zda na to přišel v pozdějším věku. Možná mi tato kniha dá ještě odpověď na tuto otázku. Nechám tedy jeho knihu dál vyprávět... Zatím jsem však na straně 86, tak možná, že své kritické vnímání této knihy budu muset ještě poopravit. Možná že se Rampuri s drogou v pozdějším věku rozešel a stal se příkladným sanjásinem. Nedůvěřuji tedy marihuanistům jejich "zážitky" a prožitky. Co takhle očistit se odevší závislosti? Já mám ale ovšem s cannabis sativa - marihuanou taky osobní zkušenost. A dnes se vám k tomuto mému ohnivému mládí přiznám. Před 26 lety, ještě než jsem přišel k Mistrovi a józe, jsem krátce praktikoval s marihuanou a lysohlávkami. Bylo to v roce 1995 a dělo se toho tehdy hodně. Zárověň to bylo velmi radostné a šťastné období mého života, na které celkem rád vzpomínám. Trvalo několik měsíců, vlastně jeden rok. Pak jsem se zavčasu odvrátitll od této cesty. Mí tehdejší přátelé byli tehdy vesměs kuřáci trávy a dnes se již s nikým z nich nestýkám. Prostě nás to rozdělilo. Já jsem šel dál k józe a vegetariánství, oni jsou možná dosud v zajetí drogy. S tím nemohu souhlasit. Já mám to štěstí, že mám Mistra, který mi to vše vysvětlil a já nebloudím dál po pochybných cestách. Na základě svého poznání proto Rampurimu jeho zkušenosti u nága babů příliš nedůvěřuji. Z knihy vyplývá, že praktikoval s drogou. Ale říkám, ještě se můj kritický postřeh může změnit, neboť jsem teprve na straně 86...

Rampuriho kniha: Sádhuové. Mystická cesta do Indie
Rampuriho kniha: Sádhuové. Mystická cesta do Indie" na mém domácím oltáři.

Vlastně mě k tomu přivedl Havran, což byl tehdy něco jako šaman. U něho jsem v osamění na opuštěné chatě v lesích získal tyto zkušenosti. Dneska mu to ale vyčítám a mám za zlé, že mě k tomu svým příkladem svedl. Ale mohu si za to sám... Byl jsem tehdy velmi zvědav na jeho tajemství a nechal jsem se ovlivnit a inspirovat. Don Juan říká, že člověk musí být na cestu bojovníká nalákán lstí... Kdysi jsem tedy poznal psychadelické výlety do svého podvědomí po vzoru indiánského zřece dona Juana, či Ram Dasse, pomocí marihuany a lysohlávek českých. Toto poznání mne ve skutečnosti probudilo a přivedlo zpět na duchovní cestu. Byl jsem udiven, co všechno je možné. Pochopil jsem, že je možné cítit energii stromů a skal, zastavit se s úctou před květinou a promluvit k ní, vůbec vnímat tu posvátnou úctu k Přírodě. Je možné tedy jasnozřít a vše vnímat novýma očina, kdy Boha vidíme ve všem co jest. Láska je nejvyšší síla - to bylo mé tehdejší nejvyšší poznání! A potom bolestivé magické vystřízlivění. To všechno je s marihuanou a obzvláště s lysohlávkami možné. Dnes nezávidím nikomu takovéto poznání, spíše mne jímá soucit, neboť není o co stát. Nikomu nedoporučuji aby se o toto poznání pokoušel. Já jsem měl štěstí, že mne obklopovala duchovní sanga, lidí na Cestě, všichni jsme byli bojovníci v don Juanově pojetí. Don Juan,který nám toto poznání zprostředkoval a zasvětil nás do něj prostřednictvím knih Carlose Castanedy, byl něco jako náš Mistr. Měl jsem tehdy až neuvěřitelné zkušenosti a prožitky. Ale co z toho, když toto poznání je vyvoláno jen uměle. Každopádně to otřese iluzí světa pro níž se lidé tolik honí. Člověk pak už nikdy nemůže být stejný, to znamená vést život světský, ale musí se vydat dál po své Cestě. Tvdím tedy že drogám nelze důvěřovat, tedy ani těm přírodním a jsem rád, že jsem se stím zavčasu definitivně rozešel. Tyto bojovnické zkušenosti tedy mám někde hluboko stále v sobě. Měl bych asi říci: díky done Juane za tvé útěšné poselství, ale dál už musím čistě sám. Dnes se za tuto svou někdejší cestu spíše stydím, přivedla mne však k mé zamilované józe, tak jako mnoho jiných duchovních osobností. Proto ani vy nezoufejte pokud jste v područí marihuany či jiných psychotropních látek. Já vás chápu, i když s vámi na základě dnešního Poznání nesouhlasím, tak jako s Rampurim ne. Mám vás všechny rád, tak jako ty drogové sádhuy, kteří dosud bloudí v máje a říkají tomu hrdě "poznání". Vzpomínám tedy na to učení u dona Juana rád, s pokorou a s úctou. K tomuto jsem se vám tedy měl přiznat. Dneska toho lituji i když vím, že na drogy nelze hledět jednoznačně negativně. Nikdy si nezačínejte nic s drogou a jděte čistě cestou jógy - to je má rada pro vás. I když trend doby je spíše obrácený, chtěji marihuanu legalizovat, jako by neobsahovala žádné skryté nebezpečí. Zatím co já toto všechno vím a s legalizací nesouhlasím. Já jsem se vždycky pomodlil a zakouřil jsem si. Přistupoval jsem k těmto psychadelickým pokusům a experimentům s krajní pokorou a s úctou. Bylo to v láskyplném prostředí. Díky tomu jsem to všechno přežil bez viditelné újmy. Dnes chci být ale čistý jako křišťál, či jako lotos v horském jezeře. To je důvod proč marihuanisty neodsoudím, i když je to odsouzení hodné. K čemu si ničit zdraví? Nebo to nevíte, že kouř, který vdechujete poškozuje plíce? O nevědomí... Kdy s tím přestanete. Tak jste u mě našli toto poznání, ale to už je má jóga, o všem vám povědět. Nuže varoval jsem vás. Pokud vás to zajímá, budete to muset asi sami prozkoumat. Mě ale můžete důvěřovat. Varoval jsem vás. Dneska o tom nevykládám rád. Přistupoval jsem k těmto pokusům tedy s pokorou, s modlitbou a s úctou a to mne ochránilo. Nezoufej tedy pokud se stala chyba. Dnešním mladým lidem tedy rozumím dobře, protože jsem si tím sám prošel. Nejdůležitější proto je, dělat osvětu Józe v denním životě.
Řekni ne drogám.

Řekni NE drogám!
Jóga, né marihana.
Nebo kterékoli jiné náboženství
prožívané s vroucností, zbožností, upřímností a s nadějí.
Marihuana - to není ta cesta pro mne.
Vyřiďte sádhuům, že s marihuanou vyžít neumím.


Marihuana u sádhuů a svatost nejde dohromady. Jistě se mohou dopracovat k různým siddhis (zvláštním neznámým silám), ale to ještě není svatost! Svatost znamená "očistit se." To vám vzkazuje jeden zajisté bezvýznamný žák jógy Paramhanse Svámího Mahéšvaránandy. Nepleťte si jógu s drogou! Musel jsem se o tom dnes více rozepsat, neboť drogy v dnešní společnosti představují vážný problém. Doba je těžká, když i indičtí svatí muži kouří hašiš či marihuanu.. Chápu ale, že jsou tím přitažliví pro některé lidi ze Západu. Tolik má kritika zdrogovaných sádhuů, při vší úctě k nim... A do této kategorie zřejmě spadá knížka "Sádhuové. Cesta do mystické Indie." Tak se nad tím zamyslete, zda k vám nepromlouvá sám Bůh. Tato kniha je pro mne tedy spíš zklamáním, když i v podtitulu uvádí "mystická cesta" a jedná se přitom o cestu marihuany. O co hodnotnější je přečíst si v naší knihu "Lila Amrit" od Paramhanse Svámího Mádhavánandy. Zde nalézám tu pravou mystiku a pravou Moudrost, pravou indickou jógu. Jak by né. Vždyť tato kniha je životopisem avatára, který se jako osvícený již narodil. A zde nalézám ta pravá slova pro všechny marihuanisty, která vám chci pro jistotu znovu zopakovat:

"Nač oddávat se marihuaně, když opájím se jménem božím!
Jen po Něm toužím a požehnané je mé opojení.
Já nechci do područí drogy, z něhož není cesty ven!
Nechci si ničit mysl a mučit tělo, chci se očistit od karem.
Mou drogou je láska k Bohu a mohu děkovat osudu,
že potkal jsem gurudéva Dípa, který mě naučil pravému opojení.
Mangilál říká: Maháprabhudži v mém srdci probudil lásku."


Tak se nad tím prosím zamyslete, neboť nešvar kouřit marihuanu a myslet si že jsem na duchovní cestě, je velmi rozšířený. Zakouřit si mi připadá jako pohodlná cesta, ale to Cesta ve skutečnosti není. Kouř určitě nevede do ráje, ale do karem. Toto všechno jsem vám napsal pěkně od srdce, zahalen v oranžovém šálu rozjímání. Zkuste se zamyslet, kdo vám to všechno vyprávěl. Dejte si pozor. Taky jsem se setkal se sádhuem, který kouřil marihuanu. Bylo to ve vesnici Lanka u Gangotrí ve vysokém Himaláji. Tento sádhu byl velmi laskavý s bhaktický a pomohl mi na cestě svatými horami.

Sláva svámímu Mahéšvaránandovi
KÍ DŽAJ.

s pokoru a s úctou

poustevník Gyaneshwarpuri,
Česká republika.


Poustevník Marek Gyaneshwarpuri.

PS: odpovědět si musíte sami. Zase jsem jednu noc nešel spát:). Rampuriho knihu: "Sádhuové. Mystická cesta do Indie" si přečtu s radostí a láskou až do úplného konce. Přece jen mi rozšiřuje obzory o mé duchovní vlasti: Indii! Doufám, že jsem vás dnes překvapil...

Více o Rampurim na jeho webových stránkách: rampuri.com

Rampuri

Mám k Rampurimu úctu
a obdiv, že to dokázal,
stal se sádhuem.


30.12.2020
Zamyšlení nad knihou Baba Rampuri: Sadhuové. Cesta do mystické Indie - dokončení zápisu. Knihu jsem neměl vůli přečíst až do konce.
Tato kniha nenaplnila má očekávání. Nechtěl bych po této cestě jít. Zklamala mne. Nedokázal jsem knihu dočíst. Pořád ta marihuanová "jóga." Číst tuto knihu mi připadalo jako ztráta času. Natolik mne kniha neoslovila. Nemám k marihuanovým "sádhuům" důvěru. Příliš to zatěžovalo vědomí nepatřičnými informacemi o kouření chillanu (dýmka na kouření marihuany). Prokousal jsem se knihou jen po stránku 155. Nakonec jsem si oddychl, když jsem si uvědomil, že knihu nemusím přečíst až do konce. Opravdu raději se budu věnovat své mantře. Bohužel je tato kniha drogami znečišťěná. Nemám vůli ji číst. Tomu se asi říká vivéka, jemné rozlišování Pravdy. Nejsem příznivcem takovéto spirituality. Nedočetl jsem tedy knihu Rampuri: "Sádhuové. Cesty do mystické Indie." - ani ji nepropaguji. Něco už není pro mne. O co čitelnější jsou knihy Carlose Castanedy pojednávající rovněž o žákovství pomocí psychadelických rostlin. Dona Juana obdivuji! Carlos Castaneda si ale dokázal udržet odstup, nelze ho považovat za typického drogově závislého. Don Juanova Cesta bojovníka je prostě půvabná a inspirativní a obohacující. To ale nenacházím v knize Rampuriho: "Sadhuové. Cesty do mystické Indie." Připadá mi to jako degradace indické duchovní kultury. Jenom pořád chillan! A deformace. Nechěl bych být po příkladu Rampuriho sádhuem kouřícím marihuanu. To mi připadá jako pravá ignorace. Nedávejte se svést. Drogy, v jakékoli podobě, nejsou už ta Cesta. Do kultury psychadelické literatury každopádně přibyla jedna kniha. Děkuji Ti svámí Mahéšvaránando, že mne vedeš čistě a zbožně. Být jako křišťál nebo lotos v horském jezeře! Nechci už dona Juana natož Rampuriho - nechci jít po cestě drogy, z jejíhož područí už není cesta ven. Proto i vy si dobře rozmyslete kam patříte. Asi jsem na drogy alergický. Rampuriho knihu jsem přenesl z mého oltáře do odloučené knihovny se světskou literaturou. Tam patří. Je uklizeno... Pokud se zajímáte o tradiční indickou jógu, pak si raději radostně přečtěte knihu "Životopis jogína" od Paramhansy Jóganandy. Obě knihy pojednávají o indické józe, rozdíl mezi oběma knihami je však propastný. Je to v úrovni dosažení svých autorů. Drogy nebudou nikdy můj přítel. Domluvil jsem.



ZPĚT