¨
Hradisko u Bosonoh

Vize roku 2000

Poustevnické obrození

Mám takovou vizi. Vidím stovky a tisíce mladých Čechů mužů a snad i žen jak oblékají hnědou či zelenou kutnu ušitou vlastníma rukama. Vidím je jak opouštějí tuto civilizaci a společnost svých bližních a odcházejí do osamění pohraničních hor nebo na vysočinu ve vnitrozemí. Vidím jak hledaji opuštěné horské kapličky, jichž jsou v českých zemích na tisíce, vidím jak se v nich usazují a stávají se pohádkovými bytostmi. Pousteníky, šamany, druidy... podivíny v očích lidí co žijí v osamění na posvátných místech, v dubových hájích, pravěkých hradiscích, v jeskyních a u lesních studánek. Jsou to lidé co se vzdali svých rolí a ambicí v tomto šedivém neradostném světě aby věnovali svůj život největšímu dobrodružství jímž je duchovní Cesta. Vidím jak se bezcílně toulají po lesích, promlouvaji ke květinám, přátelí se s motýli, modlí se mezi stromy, meditují na vrcholcích hor, zpívají posvátné zpěvy a praktikuji svá duchovní cvičení... a Bůh je za upřimnost jejich touhy obdarovává svými Milostmi, vede je a chrání, jako každého kdo má odvahu věřit svému srdci a jít za jeho voláním. Mnozí se časem vrací zpět do světa lidí, bohatší o cenné zkušenosti, ale někteří vydrží nápor osamění a stávají se z nich zasvěcenci největších duchovních mystérií. Stávají se mystiky a tom nejvyšším a nejčistčím smyslu slova, stávají se svatými lidmi, kteří očistili své srdce i svou duši od sil temna a nahlížejí do nejhlubších Božích Tajemství. Pro své bližní budou psát básně a lidé se za nimi budou utíkat pro radu a pro slova moudrosti a útěchy, neboť nikdo nerozumí záhadám života lépe než ten, kdo dokonale poznal Sebe. A nejlepší školou sebepoznání je život osamělého poustevníka. Je to těžká cesta, ale ti kdo jsou na ni taženi Bohem hluboko ze svého nitra, by ji nevyměnili za nic na světě. Radostí jim bude prostý život v souznění s celým Vesmírem. Vystačí si s malým batůžkem na zádech, v němž budou mít všechny své věci. Budou pracovat ale jen tolik, aby obhájili svou pozici nezávislosti. Budou sice porušovat zákony této společnosti, ale jen proto, že se řídí Zákony vyšššími, a tak i ohýnek si v lese zapálí a mimo cestu svobodně půjdou a pod korunami stromů budou tiše usínat a pod klenbou jeskyní se budou probouzet. Nebudou bojovat proti světu, neboť svět dostatečně prosvětlí svou pouhou existencí. A budou nevinní jako motýli a tak laskaví, že i jejich odpůrci, úředníci, myslivci či ochránci přirody je nakonec budou mít rádi. Poustevník v lese se stane prestižní záležitostí, neboť jeho přitomnost v lese se stane ekologickým indikátorem čistého, neporušeného a harmonického prostředí. Neboť poustevníkovo srdce je nesmírně citlivé na jakékoli znečištění a nemůže žít proto všude. A tak se všichni hajní budou předhánět v nabídkách těch nejatraktivnějších poustevnických lokalit, jimiž by poustevníka do svých hvozdů přilákali. A všechno to budou ta nejpodmanivější a nejúchvatnější místa, jež v českých zemích dosud zbyla: u vodopádů a horských jezer, v oblacích mezi kosodřevinou, ve ztracených jeskyních a na významných pravěkých archeologických lokalitách, takže si každý vybere podle svého založení a na každého se dostane jen to nejlepší...

Gyaneshwarpuri

Střípky z Cesty Domů, 6/2000

Poustevny v horách byly jako stánek plný božských tváří, pěvců žalmů, milovníků nauky, asketů, kteří se postili, modlících se lidí, které těšila naděje na budoucí rozkoše a kteří se zabývali ručními pracemi, aby dali almužnu. Měli se navzájem rádi a byli svorní. A bylo to opravdu napohled jakési zvláštní území zbožnosti a spravedlnosti. Nebylo tam nikoho, kdo by utiskoval, ani toho, kdo by utlačoval, neexistovaly tam výčitky poháněče. Zato asketů bylo mnoho, avšak všichni měli tutéž jedinou myšlenku: pracovat, aby dosáhli ctnosti. A proto ten, kdo by viděl tyto poustevny a takový řád mnichů, byl by nucen zvolat:
"Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe,
tvé příbytky Izraeli!
Rozprostírají se jako úvaly,
jako zahrady nad řekou,
jako vonné stromoví
vysázené Hospodinem,
jako cedry při vodách
.
Sv. Atanáš
Život sv. Antonína Poustevníka

Šiva - Mistr všech jogínů a asketů

Důležitá poznámka. Varování před drogama.
Marihuana na poustevnu nepatří!

S drogou nelze v poustevnickém ústraní obstát. Vyvarujte se všech typů drog. Ti kdo drogy berou, ti pravou Cestu nepochopili. V dnešní době je velmi populární hledat zážitky s pomocí marihuany nebo i jiných psychotropních látek a pak si v drogovém opojení vyjít do přirody. S tím jóga nesouhlasí. Duchovní Cesta je průběžná očista. Proto pravý poustevník nemůže být nikdy ten, kdo drogy užívá. Bohužel velmi špatný příklad nám dávají někteří indičtí sádhuové, kteří konzumují hašiš nebo marihuanu. Ale to nejsou praví svatí, to je třeba rozlišit. Vezměte si tedy z těchto webových stránek ponaučení, že drogy svádí z cesty. Varují před nimi i indické svaté knihy, například v Lile Amrit - svaté knize Jógy v denním životě, se píše:

"Nač oddávat se marihuaně, když opájím se jménem božím!
Jen po Něm toužím a požehnané je mé opojení.
Já nechci do područí drogy, z něhož není cesty ven!
Nechci si ničit mysl a mučit tělo, chci se očistit od karem.
Mou drogou je láska k Bohu a mohu děkovat osudu,
že potkal jsem gurudéva Dípa, který mě naučil pravému opojení.
Mangilál říká: Maháprabhudži v mém srdci probudil lásku."


Doufám, že jsem to dostatečně vysvětlil pro ty, kteří by snad i šli meditovat na poustevnu. Ale tato varovná slova platí pro všechny. Potřebujeme mít sílu v harmonii a né být vyplašení když okolo začne obcházet ďábel. Ten na marihuanisty určitě jednou přijde. Požehnaní jsou ti, kdo nemají tuto zkušenost. Nejlepší je hned nastoupit cestu jógy a s drogama si vůbec nezahrávat.

Habrůvecký poustevník Marek. Foto: Zbyšek Macháček



ZPĚT