 Mám sloužit dualitě nebo být poustevník? Vyšší jóga nazírání Podstaty. Je to nelehká otázka, na níž si musí každý odpovědět sám na základě své karmy a filozofického přesvědčení. Já mám rovněž povinnost k mamince. Je to má karma. Tak jsem si to meditačně našel. Tomu se říká naplnit svoji dharmu a statečně ji přijmout. Stále žiju s ní. Až do nejdelší smrti. Přitom se věnuji svojí sádhaně. Pak odejdu na lesní poustevnu. Něco dělat pro druhé je dobré a prospěšné. Alespoň almužny žebrákům. Alespoň dělat tento web. Velmi doporučuji číst knihy světců, jejich životní moudrost, od níž se máme co učit. Tento svět tone ve tmě, světlo přináší svaté knihy. Mistři, nejen jógy, ale všech světových náboženství se chovají poněkud jinak, než co do nás vložila a naprogramovala okolní světská společnost, se svým pomýleným systémem hodnot. Co říká například nám hinduistům a joginům Šrí Šankaráčárja: "Nelpi na příteli či nepříteli, na synu či příbuzném, na míru či válce. Pokud míříš do Višnuova království nahlížej všechny věci jako rovnocenné." To připomíná Ježíšovo učení: "Skutečně říkám vám: Není nikoho, kdo opustí dům, nebo ženu, nebo bratra nebo rodiče nebo děti pro Boží království, aby nedostal o mnoho více už nyní a život věčný v budoucnosti." Nebo Ježíš jinde: "Kdo přichází ke mě a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem." Poustevník jednoduše nebude pro svět. Proto žije sám v ústraní. Svůj život odevzdal nejvyšší aspiraci. Tohle ale světská mysl nechápe. Proč pořád opakuje mantry?! Co to znamená, ani lidem nesloužit... Například bezdomovcům, narkomanům ap. Jednoduše je na jiném stupni vědomí. Řídí se Boží zkušeností a duchovními zákony, které tento svět, který je světem duality, nepřijímá. Každý se chce oženit a ignoruje Boží povolání. Proto se na něj nevyhnutelně vztahují zákony této světské duality. Ježíš na to přišel na poušti. Rovněž poustevníci odchází do pouště, do hor, do lesů, aby To i oni pochopili a zažili. Vy, světští lidé, do pouště jít se modlit a meditovat nechcete. Neměli byste však bránit těm vskutku ojedinělým jedincům, kteří po tom prahnou celou svou duší. Rovněž Paramhans Svámí Mahéšvaránanda na obranu nás poustevníků něco napsal: "Někteří jógini se stahují ze společnosti do samoty a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa. Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním. Říká se, že vítr, který se dotkne džívanmukty, roznáší mír, harmonii a štěstí všude, kam zaletí." Boha uzří ty oči, které jsou uvyklé na samotu a ticho. Buďte tedy tolerantní a naučte se věci hlouběji chápat až se dostanete do bodu, kdy plytké odpovědi ega nevystačí. K tomu se musíme ukáznit před Božskými zákony. Žádná žena, celibát - to je jen začátek tohoto velkého káznění se. Tím nechci zmenšovat poslání mužů, kteří se rozhodli oženit. Rozhodli se ale světsky, a proto je tu pro ně služba, jako princip návratu k Bohu. Šrí Svámí Šivánanda řekl: "Ztotožňujete se se svou manželkou, se svými dětmi, se svým domem. Je to ztotožňování čili připoutanost, která má za následek otroctví, bídu a utrpení..." Šrí Rámakršna dále moudře říká: "Když se v srdci zrodí intenzivní Láska k Bohu, zřeknutí práce přichází samo od sebe. Nechte dělat ty, které Pán k tomu má. Když uzrál čas, je třeba se všeho vzdát a říci: "Pojď má mysli, teď spolu budeme pozorovat Božství, jak je v srdci usídlené." Ale to pochopí jen ten kdo rád kontempluje slova Mistra a opakuje si jméno Boží sám na poustevně. Poustevník opouští toto malé já se všemi svými povinnostmi a kříži, neboť jeho pravé Já je Vesmír. Jemu odevzdává svůj život. "Osamělý poustevník není ve skutečnosti nikdy sám. Proniká do všech bytostí a stává se vším." Doufám, že jsem to správně vysvětlil. Přestaňte tedy odsuzovat poustevníka, že si raději radostně opakuje jméno Boží. K tomu se ale musíme teprve dopracovat. Šrí Dévpuridži. Kí Džaj! Nechte tedy sloužit ty, které Pán k tomu má a sami pojďte za Božím vnuknutím a voláním na horskou poustevnu. Mě zajímá především Poznání. a jsem mužem modlitby srdce. Na závěr jak to tedy je s tou službou poustevníků: Šrí Svámí Šivánanda učí: "Vytvořil se názor, že sannyasinové by měli vstupovat do společnosti a zúčastnit se sociální a politické činnosti. To je však vyložený omyl. Sannyasin se nemusí stát prezidentem či vůdcem nějakého politického hnutí, on může činit všechno pomocí svých myšlenkových vibrací. Nemusí se projevovat veřejně i když někteří to tak činí... Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm kteří je skutečně potřebují." Ještě příslib šrí Maháprabhudžiho: "Napříště se nezdráhej plnit pokyny mahátmů a dostane se ti nebývalých darů." Království Boží je mi nadosah. Již klepu na jeho dveře. My chceme se Osvobodit. Nechceme trpět v tomto světském žaláři. Ten, komu pomáhá Bůh, ten svého Cíle dosáhne. Tak jako světec Maháprabhudží, Světlo Vesmíru, tiše žil u studny a sloužil každému kdo přicházel slovem Lásky, moudrosti a Poznání a nadpřirozenou zázračnou silou a energií jógy, čili Božského Spojení. Tak i já budu sloužit každému, kdo mne navštíví v mé lesní samotě. Neměli bychom utíkat od světa předčasně. Dokud je tu karma a nejsme ještě pročištěni, tzn. nechováme se podle vyšších etických zásad. Proto sloužíme. Oranžový mnišský šat je určitá výsada. Znamená to, že jsme uspokojivě vyřešili své závazky a povinnosti ke světu, že jsme pročištěni a připraveni být svámí, kterého už nic nepoutá. Budu vítěz nad smrtí. Unikl jsem z tohoto světského vězení. Budu žít Šťastně. K tomu mi pomůžou mantry a Bůh. Gyaneshwarpuri Související odkaz: Sévá - služba. Má kritika Ondřeje Králíka, novopečetěného katolíka a jeho teze o samospasitelnosti služby, neuznávajícího pravý význam modlitby. |