27.října.2022 Článek pro eSpeleo. O problému virgulování z hlediska autosugesce a moci neznámého podvědomí na příkladu prací Norberta Havlíčka a rabdomantky Ludmily Danielové v chrámu Panny Marie ve Křtinách. Svámí Gyaneshwarpuri. Jóga v denním životě Brno. Motto. "Jindy jsem našel jakéhosi světce v jedné jeskyni. Tolik se naplakal, že z toho oslepl. Jeho kůže byla šupinatá špínou a svatostí. Ten mi řekl ta nejpravdivější, ale také ta nejhroznější slova. Když na ně pomyslím, běhá mi ještě teď mráz po zádech. "Jaká slova?" Chci je slyšet, řekl František a vzal mě za ruku. Celý se třásl. Vrhl jsem se před tím mužem na zem a zeptal se: "Svatý poustevníku, vydal jsem se na cestu abych našel Boha: ukaž mi cestu!" "Cesta neexistuje." odpověděl a udeřil holí o zem. "Není žádná cesta!" "Tak tedy - co je ?", řekl jsem polekaně. "Existuje propast. Skoč do ní!" "Propast?! To je ta cesta?, křičel jsem. "Ano. Cesty vedou zemí, jenom skok tě přivede k Bohu. Skoč!" "Nemohu otče!" "Tak se ožeň a uklidni se!", řekl a ukázal mi vyhublou kostnatou rukou k východu z jeskyně. Vyhnal mě a ještě dlouho jsem slyšel jeho pláč. Chuďásek Boží. Život sv. Františka. Úvod. Hlavní zásluhu na prohloubení víry místních občanů v rozsáhlé podzemí pod chrámem Panny Marie ve Křtinách lze poprávu připsat jeskyňářům, především prvnímu z nich, Norbertu Havlíčkovi. Tento průkopník využívání virgulí při vyhledávání jeskyní se objevil ve Křtinách již roku 1943. Se svou společnicí Ludmilou Danielovou vyhotovil podrobný půdorysný plán křtinského chrámu s výsledky virgulářských měření. A výsledky to byly vskutku pozoruhodné: pod chrámem se nachází složitě rozvětvené podzemí v němž je pochováno více než 150 mrtvých. Kromě toho z krypt vycházejí podzemní chodby směřující do prostoru nedalekého zámku... Lída Danielová, Norbert Havlíček: rabdomantické výzkumy krypty a chodeb pod chrámovou dlažbou ve Křtinách roku 1943. Se souhlasem duchovní správy farnosti křtinské (P. František Marek) provedli Norbert Havlíček a Ludmila Danielová nejdříve hrubý výměr půdorysu celé stavby, nádvoří a kaple sv. Anny. Laskavostí p. Fr. Zapletala sen. jim bylo umožněno prohlédnout si veškeré přístupné prostory a celý pozemek z venčí. Na základě těchto poznatků byl vyhotoven nejprve prozatímní nárys v měř. 1:100 do něhož zanášeli veškeré údaje získané měřením povrchovým pomocí měř. pásma a měření hloubkovým dle reakcí virgulí. Počet rakví zjištěných pomocí virgule je přibližný (celkem 159). Nejnamáhavějším úsekem celé práce bylo zjišťování počtu rakví s použitím virgule smyčcové (hlavně pak nad rakvemi z kovu) kladly na rabdomantku L. Danielovou těžké fyzické požadavky a bylo zapotřebí jejího krajního úsilí, aby bylo měření dokončeno. Celá práce spojená s měřením jakož i trasováním podz. prostor vyžádala si asi 180 prac. hodin. Krypty probíhají dle Havlíčka a Danielové souhlasně s půdorysem chrámu a tvoří v podstatě pravidelný kříž. Ovšem směrem k nádvoří a kapli sv. Anny vybíhají spojovací chodby neznámého účelu a porušují tak podstatnou symetrii tvaru kříže. Dále následuje podrobný popis anomálií krypty, který zde neuvádím. Dnes je to již nezajímavé. Dále popisuje návštěvu krypty pod kaplí sv. Anny jíž se dne 2. října 1943 zúčastnili Fr. Zapletal st., Fr. Zapletal ml., L. Danielová a Norb. Havlíček. Do krypty se vstupuje po 16 stupních vyzděných z cihel. Celková hloubka z úrovně kaple na dno krypty obnáší asi 5,60 m. Profil krypty je přesně kruhového tvaru a uprostřed je mohutný vzpěrný pilíř, který nese klenbu. Zdi jsou hrubě omítnuté maltou. Na pilíři je několik nápisů tužkou "Otevřeli 1866" a podpisy. Vzduch v kryptě je celkem čistý, přestože krypta neměla již větrání (dvě kruhová větrací okénka, která vedla do ulice byla svého času zazděná). Nejvíce Havlíčka zajímalo porovnání předchozích měření virgulí se skutečným počtem zde se nalézajících rakví. Konstatoval na první pohled, že počet rakví nesouhlasí. Rakve, vlastně jejich trosky, jsou uloženy jednak vlevo (po vstupu dolů - čelně k oltáři) a jednak vpravo. Jsou položeny přímo na podlaze, těsně jedna vedle druhé, víka již dávno zpuchřelá a přesný počet rakví by snad ani nebylo možno stanovit. Většina obsahu rakví byla již tak rozrušena, že ani drobné kosti nelze viděti, jen sem tam silná kost holenní je patrná. Přímo pod schodištěm nachází se malý výklenek, ve kterém se povaluje na zemi několik lebek a zbytky kostí. Trosky prohnilých dřev, hoblovaček z výplní rakví, jakož mnoho plísní potažených kostí, působilo skličujícím dojem. Navštívili též tajné schodiště se skrýší v pilíři s kazatelnou. Na dně této prostory nevykazovala virgule žádnou reakci. Fr. Zapletal st. se svým synem hledali pod nánosem v dutině pilíře na straně sakristijní předpokládaný vchod do krypty, zaměřený tam virgulí, avšak bezvýsledně. Na Havlíčkův dotaz na Památkový úřad dne 29.10.1943 bylo mu sděleno p. arch. Dufkou následující: Hlavní kryptu pod kostelem nelze v dnešní době vybouráním otvoru do zdi otevříti, bez ohledu na to, zda by vstup do krypty byl pouze provizorní za účelem porovnání skutečného stavu s předchozím měřením, nebo pro úpravu trvalého vstupu za účelem zpřístupnění veřejnosti. Bylo by zapotřebí především žádosti tamního farního úřadu, dále komisionálního ohledání místa a konečně při prvním vstupu do krypty komisi odborníků s příslušným okresním lékařem. Zkrátka určitý úřední postup, obvyklý v případech takového rázu. Za dnešních podmínek, při nedostatku pracovních sil a úředníků nelze tedy záležitost řešiti. Dne 6. listopadu 1943 zašel Havlíček se sl. Lídou opět do Křtin s úmyslem pokračovati v trasování chodby v polích nad zámeckými pozemky. Byli však velmi překvapeni, že p. Zapletal st. mu oznámil, že právě v tento den započal s dlabáním zdiva v kryptě pod kaplí sv. Anny, aby se tak přesvědčil, zda pod schodištěm vedoucím do krypty bylo by možno vstoupiti do západní hlavní chodby a tím ovšem také současně do veškerých s. Lídou Danielovou vytrasovaných objektů. Po shora zaznamenaném vyjádření Památkového úřadu, zdálo se to Havlíčkovi mírně řečeno, velmi podivné. Pan Z. ho zavedl do kaple sv. Anny, kde byla krycí deska odsunuta. Dole v kryptě pod výklenkem schodiště měl již p. Zapletal odstraněno ve zdivu několik cihel, však pro nedostatečné nářadí byl nucen prací zanechati. Přitom spočítali, že vlevo schodiště je uloženo 9 zničených rakví se zbytky koster, vpravo pak 16 rakví, tedy celkem 25 kusů. Při této druhé návštěvě krypty všimli si také bedlivěji zápisů provedených tužkou na hlavním nosném pilíři a uvádí některé z nich: 20/8 - 1883 Špička, 1888 Franz Bílý, 1893 Svoboda Josef, 1900 Pokorný Bohumír a ještě některá další, která již nebyla zaznamenána. Dle těchto zápisů je viditelné, že krypta byla několikráte z různých důvodů otevřena. Pozdější úvahou o tomto případě dospěl Havlíček k následujícímu závěru: Po vyjádření Památkového úřadu ze dne 29.10.1943 je bourání zdiva za účelem vstupu do hlavní krypty skutkem, který neodpovídá úřednímu postupu, tedy je tento zásah jakýmsi přestupkem úředního nařízení a následky takového přestupku mohou se státi za určitých okolností velmi vážné. Havlíček se proto rozhodl okamžitě přerušit návštěvy a tím i jakoukoli spoluúčast na dalších event. pracích podniknutých za účelem vstupu do hlavní krypty. Jejich dosavadní a prokázatelná účast měla výhradně vědecký charakter, t.j. zjištění tras hypotetických podzemních prostor pomocí virgule a zhotovení nákresu lokality. Není -li však jiným způsobem dnes možno přesvědčiti se o skutečném stavu objektu jen vybouráním zdiva a tento zásah odporuje úřednímu předpisu, pak přenechali celou zodpovědnost výhradně na správě farnosti a vzdali se tak jakékoliv další čínnosti až do doby, kdy bude snad možno získati normálním úředním postupem vstup do podzemních prostor. V Brně dne 7. listopadu 1943 N. Havlíček v.r. Tímto zápisem končí spis o rabdomantickém výzkumu krypty pod chrámem Panny Marie ve Křtinách, k němuž došlo za II. světové války (DANIELOVÁ, Lída - HAVLÍČEK, Norbert, 1971). Virgulový plán versus náš geofyzikální průzkum a vrtné práce. Slečna Ludmila Danielová a jeskyňář Norbert Havlíček tedy navirgulovali v roce 1943 rozsáhlý podzemní labyrint pod celou Santiniho stavbou. Havlíček anomálie zmapoval a odkázal k praktickému ověření budoucím generacím badatelů. Svou písemnou zprávu vložil do Moravského zemského archivu, na Farní úřad ve Křtinách a na četná jiná místa, kde byla námi objevena. Byl si svými výměry anomálií upřímně jist. Bylo to však za války, doba tedy praktickému objevení podzemí nepřála. Tyto legendární katakomby se nepodařilo nikomu objevit a dnes se shodujeme v názoru, že byly jeho autosugescí. Speleologové totiž v roce 1991 udělali v celé stavbě chrámu Panny Marie a přilehlého ambitu na všech strategických místech síť vrtů o průměru 18 mm až 4,5 až 5 m hlubokých, které na žádné neznámé podzemí nenarazily. Poslední slovo řeklo v roce 1991 geofyzikální měření, které se k výskytu neznámých prostor vyjádřilo rovněž negativně. Profesionální pracovníci Geofyziky Brno Vladimír Hašek, Stanislav Mayer a R. Záhora zaznamenali v chrámu Panny Marie jen drobné anomálie a existenci dalších neznámých krypt zcela vyloučili. Kromě již známé hrobky opata Matušky, Hlavní krypty a Krypty pod věží - ossária a přilehlých přístupových a větracích chodeb se v podzemí kostela s vysokou pravděpodobností nenacházejí žádné další podzemní prostory. Všichni se shodujeme v názoru, že virgulové anomálie N .Havlíčka a L. Dalielové byly bohužel tedy jen jejich chybným měřením, autosugescí a omylem. Je to výstraha pro všechny praktické speleology, kteří se zabývají virgulováním. Ale i tato epizoda neodmyslitelně již patří k historii objevných prací na této lokalitě, neboť motivovala další speleology o zájem o tuto, na první pohled atraktivní lokalitu, hned po skončení II. světové války (GYANESHWARPURI 2021). Ještě v roce 2021 si nechalo brněnské biskupství celý chrám znovu nezávisle proměřit georadarem, ale jak jsem předpokládal, žádné další neznámé podzemí nebylo již zjištěno (Lajčák, Ján, farář ve Křtinách ústní sdělení, 2021). O problému virgulování z hlediska autosugesce a moci neznámého podvědomí. Jako speleolog - bývalý proutkař, viz zde uvedený objev ossária pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách (mip. 1991, ŠENKYŘÍK, M - HORÁČKOVÁ, L. - BENEŠOVÁ, L., 1994, GYANESHWARPURI 2021, GYANESHWARPURI 2023) a dále jeskyně Ponorný Hrádek na Plošině Skalka, kterou jsem též úspěšně zaměřil virgulí již před jejím objevením (ŠENKYŘÍK 2005a, ŠENKYŘÍK 2005b), by se mohlo zdát, že nekriticky přijímám výsledky virgulových průzkumů, jimiž se Moravský kras jen hemží. Pravý opak je pravdou. Jsem přesvědčen, že většina proutkařů dělá stejnou chybu jako zde zmiňovaný Norbert Havlíček a Ludmila Danielová a podléhají při proutkaření autosugesci a moci svého neznámého podvědomí. Proto proutkaře na tento omyl upozorňuji, neboť to se stalo i N. Havlíčkovi a L. Danielové ve křtinském chrámu, kde omylem zaměřili nikdy neexistující bludiště katakomb, jak dnes již s jistotou víme. Tutéž chybu oba zmínění s jistotou zopakovali i na Babické plošině, kde taky navirgulovali rozsáhlé, leč jistě neexistující prostory, za jeskyní Výpustkem. Oba proutkaři podlehli chybným a zavádějícím informacím své virgule na principu autosugesce svého podvědomí, nikoli snad nadvědomí, které je přístupné, se svými nesčetnými Silami a zázračnými schopnostmi, toliko skutečným světcům. A to Havlíček a Danielová - při vší úctě k nim - určitě nebyli. Toto své svědectví zde zaznamenávám pro ty nadšené speleology, kteří virgulování propadli, aby se vyvarovali chyb svých předchůdců. A pozor na případné psychické problémy s virgulováním spojené, viz svědectví speleologa - vyléčeného proutkaře na Býčí skále, který se touto činností naboural někam do nižšího astrálu. Ale on měl komplikovanou karmu, neboť se kromě psychotroniky začal zabývat i černou magií. Z toho se musel logicky zachránit útěkem do lůna křesťanské církve a k Ježíšovi! Vydával o tom upřímné svědectví na internetu a pomocí audio kazet. Mnoho z proutkařů se ovšem od virgulování nenechá odradit, i když se v jejich případě na první pohled jedná o již zmíněnou autosugesci, neboť z hlediska zkušeností praktického speleologa, tak opravdu nemohou ani v nejbujnější fantasii neznámé jeskyně vypadat, jak ukazují v krasu jejich anomálie! Za všechny uveďme alespoň neskutečné neexistující jeskynní bludiště pod Rudicko - habrůveckou plošinou na mapě virgulových anomálií od člena německé V.D.T. ing. Feitla (ŠENKYŘÍK 2006, ŠENKYŘÍK 2007). Jakých omylů se jeskyňáři V.D.T. (Verein Deutscher Turisten - sektion für Höhlenforschung) dopustili vyniklo na objevu celého systému Rudického propadání a Býčí skály po aktivu Jedovnického podzemního potoka, jak správně poukázal již Rudolf Burkhardt (BURKHARDT 1960). V současnosti se proutkařství přesunulo víc do jižní části Moravského krasu (skupina SE-3). V této poměrně málo zkrasovélé oblasti mají taky za sebou velkolepé objevy pomocí virgulí nad Pekárnou, na Mokerské a Hostěnické plošině a v Hádeckém údolí. Ale já zůstávám střízlivý. V této činnosti vyniká zejména kolega Kamil Pokorný. Zanechává po sobě ementál anomálií. Nejde je ale nijak ověřit praktickým speleologickým průzkumem, jeho hypotetické podzemí nejde nijak otevřít. Zůstávají po něm umělohmotné pásky s virgulovými kódy na stromech všude v údolí. Domnívám se, že je to poměrně typické následování Norberta Havlíčka, Ludmily Danielové, Ing. Feitla a dalších proutkařů, kteří byli svého času zdánlivě neomylní. I oni si 100 % důvěřovali. Nejedná se tedy o dar shůry, jak se snad domnívali o svých "mimořádných schopnostech". Co takhle zkusit zachovávat třeba celibát? Domnívám se totiž, že k této Vyšší vědě je to nezbytné. S čím bychom se pak setkali? Na to přišel již Sigmund Freud a též mnohem významnější Carl Gustav Jung. I já jsem na to již přišel. Obecně lze celibát doporučit všem, kdo se opravdu zabývají o jakoukoli vědu a jsou schopni a ochotní pro ní něco obětovat. Celibát je tedy opravdu nezbytná podmínka na cestě k dosažení vyšších stupňů vnitřního života, jehož je virgulování anomálií v krasu již jen klamným a v podstatě nepříliš zajímavým odleskem. Tím vším tedy nechci říci, že fenomén proutkařství neexistuje. Jistěže existují různé sidhis, skryté síly v člověku, jak učí jóga (KAFKA 1991, MAHÉŠVARANANDA 2004), ale jen v případě vzácných ukázněných jedinců, jak bylo shora řečené, kteří své schopnosti ani nestaví na obdiv a jsou schopni odfiltrovat všechny případné negativní rušivé podprahové vlivy podvědomí. A takoví jsou ale opravdu vzácní, jak jsem se přesvědčil v křtinském kostele a jinde. Kéž jsou tato slova varováním pro všechny, kteří se o fenomén biolokace, jak se tato činnost správně z hlediska psychotroniky nazývá, opravdu zajímají s vědeckou vážností a nestranností, neboť vše je v podstatě mystické. To je všechno, co jsem Vám chtěl říci na téma proutkařství (GYANESHWARPURI 2023). Literatura. BURKHARDT, Rudolf (1960): Feitlova teorie a dnešní obraz neznámého krasového podzemí. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, roč.IV., č. 2, s. 6-11. Adamov. DANIELOVÁ, Lída - HAVLÍČEK, Norbert (1971): Poutní chrám p. Marie a kaple sv. Anny ve Křtinách. Rabdomantické výzkumy krypty a chodeb pod chrámovou dlažbou - 1943. Brno 1971. Moravský zemský archiv v Brně G10 1304. mip. (1991): Ve Křtinách byla virgule přesnější než geofyzika. Kostnice pod chrámem. Brněnský večerník 6.5.1991. KAFKA, Břetislav (1991): Nové základy experimentální psychologie. Road 1991. SOBOTKOVÁ Katka, ŠENKYŘÍK Marek (1993): Tajuplné podzemí křtinské, Speleo 10. 33-36, Praha. ŠENKYŘÍK, M - HORÁČKOVÁ, L. - BENEŠOVÁ, L., (1994): Kostnice v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleofórum 94, roč. 13, s. 47-56, ČSS, Brno 1994. MAHÉŠVARANANDA, Paramhans Svámí (2004): Skryté síla v člověku. Mladá fronta 2004, 247 s. ŠENKYŘÍK, P. Marek (2005a): Plošina Skalka – základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Zpráva o speleologickém průzkumu na plošině Skalka za roky 1989 – 2004.Acta Speleohistorica 4/2005, s. 1-70, Brno, duben 2005. ŠENKYŘÍK, P. Marek (2005b): Objev jeskyně č. 1410A Ponorný Hrádek na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu. Výsledky speleologického studia novodvorských ponorných vod (1989 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.27-35. Praha. ŠENKYŘÍK, P. Marek (2006): Habrůvecká plošina - úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. Zpráva o činnosti ZO ČSS 6-31 SPPM za rok 2005. Acta Speleohistorica 7/2006. s. 1-84, Habrůvka, duben 2006. ŠENKYŘÍK, P. Marek (2007): „Děravka“ nezvěstná jeskyně na Rudicko – Habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště ve střední části Moravského krasu před otevřením. Speleo 47/2007. GYANESHWARPURI, ŠENKYŘÍK, P. Marek (2021): 30. výročí objevu krypty kostnice pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách s unikátním objevem dvanácti pomalovaných lebek. eSpeleo 3/2021, 15-25. Česká speleologická společnost Praha. GYANESHWARPURI, ŠENKYŘÍK, P. Marek (2023): Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Křtiny srdcem speleologa, nedostudovaného archeologa, poustevníka a mnicha. Acta Speleohistorica 9/2023 (publikace je připravována do tisku). Brno.      |