24. září 2022 Dnes mne kontaktovala policie ze Šlapanic kvůli ohni na Hrádku u Babic.
Někdo mne udal, že jsem na Hrádku u Babic dělal v trampském krbu svůj ohníček. Viděli fotografii ohně, kterou jsem zveřejnil u mne na webu. Policista měl pro mne pochopení, nebyl vůbec zlý, jen dělal svou práci.
Prý to není tak vážný přestupek, ale musí to předat dál. Bude správní řízení, které mě pravděpodobně udělí pokutu. I když to už nemá na nic vliv, sundal
jsem z webu fotografie s ohníčky.
Snad budou mít pochopení, že jsem zálesák a poustevník a oheň k zálesákovi a poustevníkovi přece patří. Trampové dělali ohně již za minulého režimu a dělají je
i za demokracie. Vše záleží na míře empatie dozorujících orgánů státní správy. Každopádně mne od dělání dalších ohňů Moravském krasu odradili.
Náham Kartá Prabhudíp Kartá.
Oheň hořel v tomto bezpečném trampském krbu.
Bez ohně je mi v přírodě smutno na duši.
To by byl konec českého trampského hnutí.
Nezbývá než nefotit a být sám.
Se svým údělem se v lese skrýt.
Nás nepřevychovají.
Já tomu říkám Láska.
25. září 2022 Veřejné prohlášení ke kauze poustevnický ohníček na Hrádku u Babic. Pár vět o poustevnickém životě v českých zemích v 21. století. Poustevník je smutný, ale přece šťastný, spokojený a vyrovnaný.
Musíme ustoupit před tlakem civilizace výš do hor, do odlehlých jeskyní? Necháme se
perzekvovat politickou mocí kvůli našemu posvátnému ohni?
Snad nebudu muset odejít od Brna, z Moravského krasu? My trampové a poustevníci se přece o svůj oheň umíme naprosto bezpečně a s velkou opatrností a zkušenosti starat. Budu moci jako poustevník plnit svou
funci v krajině? Co myslíte? Myslím, že nejjednoduší řešení všem problémům by bylo vyčlenit poustevníkovi jedno pevné místo v lese pro poustevnu, v níž bude mít
krb či kamínka, na uvaření pokrmu vezdejšího a kde se bude moci nerušeně věnovat svému zbožnému poustevničení. Zájem mám o Děravku na Rudicko - habrůvecké
plošině, k.ú. Habrůvka, která již má mou poustevnickou tradici. Je to o toleranci, snášenlivosti a Lásce, která přece musí Zvítězit. O toto žádá poustevník
orgány kompetentní ve správním řízení. Tam bych se chtěl oddat čistě modlitbě, meditaci a ostatním duchovním cvičením. Snad mi porozumíte. Je to sice přání
nezvyklé a neobvyklé, ale mělo by se vzít v úvahu a zohlednit. Morálně a filozoficky mám na poustevnu jistě právo, v Moravském krasu má přece poustevnictví
svou středověkou i novověkou tradici. A tu jsem se rozhodl oživit. Když jeskyňáři mohou mít v chráněném území svoje základny, tak na tom shodném Principu
může mít v Moravském krasu jeden regulérní poustevník poustevnu. Svámí Gyaneshwarpuri působí jako poustevník od roku 1997 v Krkonoších, rumunských
Karpatech, indickém Himaláji, Slovenském ráji a Moravském krasu. Všude je veřejností vítaný, ale úředníky statní správy zapuzovaný
(Slovenský ráj a Rumunsko). Kde bude moci žít v míru a harmonii? V Moravském krasu, v tomto lehce vznětlivém území, nebo na Hradisku sv. Klimenta u
Osvětiman, či na pozemcích Maháprabhudíp ášramu ve Střílkách? Láska ať Zvítězí. Já se jen odevzdávám Boží vůli a plynu dál. Přece musíte uznat, že poustevník
potřebuje oheň k životu v přírodě. Nebo to si mám dát inzerát, kde budou mít rádi a nechají žít jednoho osamělého poustevníka v lese? Zde narážíme na tzv.
Vyšší Princip, před nímž se bude muset asi sklonit úředník státní správy. Jednoduše bude muset právo k poustevničení uznat v plné šíři. To znamená udělit
výjimku ze zákona o ochraně přírody, tak jak se uděluje běžně speleologům. Nestačí jen poustevníka mlčky strpět - to by bylo nižší pochopení jeho významu a
jeho místa v duši této krajiny. Je třeba jeho pobyt plně legalizovat před zákonem. Poustevník má zatím nedorozumění a spor se státní správou ve věci svého
ohníčku. Ale neustoupí. Teď si sice kupuje speciální vařič dřívkovač, aby si mohl uvařit oběd, ale to situaci v jádru a v podstatě neřeší. Žádám o výjimku
pro svůj plnohodnotný poustevnický život v Moravském krasu, tak jako jeskyňáři mohou žít přece plnohodnotně. Mě zajímá kam to jde. Kdo v demokracii uspěje.
Zda Boží člověk, nebo statní správa. Budou mé vyšší tužby naplněny? Ve všem se dovolávám Boha a Božího zřízení a Jeho majestátu. Doporučuji proto tyto
řádky přečíst a promeditovat. Poustevník má smutek, kvůli ohni, ale v srdci má naději, mír, štěstí, spokojenost a Lásku. Zdá se, že má dobré karmy při sobě. Kdo důvěřuje Bohu, tomu nic není nemožné. Nemusí ustupovat ze svých svatých pozic. Nechcete přece zadusit jednu
malou vzácnou květinku poustevnictví v Moravském krasu kvůli ohýnku. Ať jsem kde jsem, jsem pod Boží Ochranou.
Svámí Gyaneshwarpuri
jógový hinduistický mnich - poustevník žák Mistra jógy Jeho Svatosti Višvaguru mahámandaléšvara paramhanse šrí svámího Mahéšvaránandy
Trampský krb na Hrádku u Babic je zcela jistě bezpečné místo k rozdělání malého poustevnického ohníčku.
My trampové a poustevníci žijeme na okraji lidské společnosti,
kam zákon nesahá.
Nějaké perzekuce s čistým svědomím strpíme.
8. března 2023 Tak se mi ozvala policie ze Šlapanic kvůli mému poustevnickému ohníčku na Hrádku u Babic.
Jejich dopis leží zatím na poště, zítra ho vyzvednu a o jeho obsahu a trestu vás budu neprodleně informovat.
9. března 2023 Za ohníček na Hrádku u Babic jsem dostal pokutu jen 1000 Kč!
To jsem nečekal, čekál jsem několikanásobně vyšší cenu. Mají mne rádi. Šetřili mne. Děkuji. To jim zaplatím rád. Rozhodnutí vydal městský úřad Šlapanice.
Pokud souzníte s tímto článkem a chcete zde vyslovené myšlenky podpořit, dejte do svých stránek tento odkaz:
<a href="http://gyaneshwarpuri.cz/denicek/2022/ohen_na_hradku_u_babic.html">Kauza ohníček na Hrádku u Babic.</a>