|
3. června 2022 Proč neučím svatou jógu. Co se stane, když slepý vede slepé. Všichni spadnou do jámy. Tak to řekl Mistr Ježíš. Tak to cítím i já. Dokud nedosáhnu určitého pokroku na duchovní cestě jógy, nemyslím tím rovnou mókšu, nebudu nikoho vyučovat. Myslím, že je to moudré předsevzetí. Tak to cítím vnitřně. Zatím nemám v podstatě co dát. Co se však stane, když získám Poznání? Potom sejdu níž a budu učit. Myslím, že můžeme dát jenom to, co jsme zrealizovali v srdci. Mám za sebou tisíce dnů a nocí na horských poustevnách a v meditačních jeskyních. Přesto se necítím Bohem zcela naplněný. Zatím se potýkám s nepravidelností při praktikování sádhany, meditace v noci a spánek pak doháním přes den..., což se s vyšší jógou nikterak neslučuje. Musím své vůli podřídit svůj biorytmus. Potom mohu říkat, že jsem jógin. Ale já přesto vím, že mi Svámiji mé nedostatky v józe odpouští. Jeho Milost tu rozhodně je. Přesto a proto se držím zkrátka a v pozadí. Až Bůh znovu naplní mé srdce ohněm své Lásky, tak to bude jiná situace. Zatím jsem jako svámí středně pokročilý začátečník, mnoho věcí mám už za sebou. Je to věc zocelené vivéky, správného rozlišování, která mne převedla přes bludiště úskalí tohoto života. Proto mne má cesta do hor teprve čeká.:) Snad mi Bůh pomůže překonat mé nedostatky a já dosáhnu postupně Cíle své horské jógy. Duchovně jsem totiž z Himálaje. Tam se cítím být Doma. Ještě jednou bych se tam rád vypravil. K tomu mi žehnej Bůh. Naše modlitby se plní, učí svatí. Tak i já se snad dočkám naplnění svých nejvyšších přání. Z těchto důvodů jsem se začal stranit lidské společnosti. Jsem připravován odejít do lesů a hor. Jako poustevník tam chci Pane žít, aby má duše našla Boha.  |