¨
Hradisko u Bosonoh
16. května 2022
Sen s mistryní zenu Heilou Downey z Jihoafrické republiky. Je Heila Downey stále mojí mistryní zenu?
Dnes jsem měl sen s Heilou Downey, mistryní zenu z Jihoafrické republiky. S Heilou Downey jsem se seznámil na zenovém ústraní v Bohunicích v dubnu 1998. Pořádně mne tehdy proklepla, takže od té doby jsem neměl zájem o zen, ale jen o jógu Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, který na rozdíl od Heily Downey učí Lásku a neútočí na slabá místa v podvědomí svých svěřenců a žáků. Zajímavé bylo, že jsem ve snu k Heile ucítil Lásku, a ona k mé duši zato něco promlouvala. Ale byl to jenom sen, jaké se mi pořád zdají. Ze svého snu jsem se každopádně probudil již o půl druhé ráno, uvařil si maminčino kafe a započal s jitřní meditací. Zase jsem tuto noc nešel vůbec spát. Zapálil jsem za Heilu Downey svíčku na svém oltáři, věnovanému hinduistickým božstvům a svatým. Ucítil jsem podvědomé přání se s Heilou po 24 letech opět setkat, tedy pokud ještě přijíždí do České republiky. Učí pořád zen tak útočně? Je prý osvícená, já však nevím co si myslet, ta Láska mi na zenovém ústraní nějak chyběla. Kdo jsem ale já abych zápasnickou metodu zenu posuzoval.:) Cesty Boží jsou nevyzpytatelné, nechci však svoji zajisté mystickou víru zaměnit za Nic zenu. Každopádně mne v roce 1998 Heila za mou opovážlivou návštěvu zenu vytrestala. Přijel jsem na zenové ústrani v dobré náladě a v dobré víře přímo z našeho jógového semináře s ekumenickým zájmem o cizí víru a náboženství, aniž bych ztratil to svoje, tedy hinduismus a jógu. Ta mi ale dala! Se zenovým mistrem nejsou žádné žerty. Od té doby už nikdy jsem neprojevil o zen zájem. Každopádně to byla má karma, určitě však né zlá. Važte si svých meditačních snů. Určitě něco znamenají jak ví Carl Gustav Jung nebo třeba náš parapsycholog Břetislav Kafka. Spokojenost a Láska - můj setrvalý stav. Jenom zenové koány mě nikdo řešit nepřiměje. To ode mne nemůže nikdo chtít. Já mám své vlastní příběhy! Zen buddhistou se tedy jistě nestanu, v józe a hinduismu nacházím větší své duchovní naplnění. A to navzdory skutečnosti, že vnější pozice jsou stejné - nehybné sezení. Já jsem však více do horské samoty.

Pomalu se rozednívá. Ptáci zase spustili ranní koncert. Obzor nad městem bledne v záři vycházejícího slunce za obzorem. Mám Heilu Downey rád a ve vší úctě, navzdory tomu, že se takto praktikovaného zenu žákem nestanu. Na úrovni snů jsme od onoho dne spolu ale propojeni. Pomalu se rozednívá. Zrodil se další den v prastaré historii této planety Země. Vzpomínám na to zenové ústraní plné dobře míněných úderů zenovou energií, patrně na úrovni manipury. Šťastný jsem z toho věru nebyl. Nyní jsem mnich jógy a dívám se na to své tehdejší poškození anaháty a cesty do ní a nikomu tu zkušenost nedoporučuji. Byla to karma, že jsem měl zájem učinit zenovou zkušenost. Tolik tedy má zkušenost se zenem. Ale Láska tu je a To je Dobře. Každopádně to prohloubilo mé vnímání transcendentálna. A proto budiž jóga mého Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy. Neexperimentujte módně s neznámem a vydejte se raději bezpečně zaručenou Cestou, spolu se mnou. Má anaháta byla zenovou silou zasažena, což se projevilo zdvojením srdce. Taková byla moje daň za nezkušenost s duchovními souboji a boji. O co víc vyniká velikost našeho Mistra, který nás nevystavuje podobným zkušenostem. Jeho Síly nás vždy hladí. U Svámijiho se všichni cítí jako v bavlnce. U Svámijiho Mahéšvaránandy je tedy každý Doma očištěn intenzivními proudy vnitřní Lásky. Jaký si kdo přinese hrníček, tak si i nabere z jeho bezmezné duchovní Síly a energie. To jsem postrádal u zenu, kde na každou moji otázku byl útok. Proto jsem chtěl uprostřed sezení odejít. Vydržel jsem to nakonec ale až do konce, myslím si však ke své větší škodě. Tak jsem to alespoň tehdy vnímal, ty údery zenové hole do srdce. Mistři zenu si nedělají s žáky žádné servítky. Poznají chyby těch, kdo za nimi přichází a útočí na ně jako ohaři. Tím dávají příležitost k sebepoznání něčeho o čem jsme v dobré víře neměli ani potuchy, že to tak funguje a existuje. Jak to ti mistři zenu jen dělají? Já však útočnou metodu zenu nedoporučuji raději podstoupit. O co víš je harmonická jóga, založená již né na manipůře, nýbrž na anahátě čakře. Myslím, že mistři zenu se budou zodpovídat, za žáky které s využitím svých vnitřních sil vykolejili, či poškodili. Jestli to přispěje k lepšímu osvícení žáků je totiž sporné. Proto se radostně věnuji své józe a s egem nemám problémy. Nechápu proč mistři zenu při řešení koánu po egu tak jdou. Ale může to být tak, že jsem za jediné sezení nerealizoval jistě bohatý vnitřní svět zenu, který pochází z Japonska a Číny. Tam jsou zřejmě zvyklí se k lidem chovat jinak, než například v mé duchovní vlasti Indii. Pán Bůh žehnej Heilo Downey.

Heila Downey, mistryně zenu, Jihoafrická republika.

"Když jsem procházel mezi zástupy mnichů a sádhuů, kteří se sjeli z velkých dálek, aby se zúčastnili posvátné slavnosti, povšiml jsem si popelem pomazaného askety se žebráckou miskou v ruce. V mé mysli vyvstala myšlenka, že je to pokrytec, který nosí jen vnější symboly odříkání bez odpovídající vnitřní milosti.
Sotva jsem asketu minul, padl můj ohromený zrak na Bábádžiho. Poklekl před rozcuchaným asketou.
"Gurudži!" Pospíchal jsem k němu. "Co to děláte?"
"Umývám nohy tomuto muži, který se vzdal všeho, a potom mu půjdu umýt nádoby na vaření." Bábádži se na mne usmál jako malé dítě: viděl jsem, že chce, abych nikoho nekritizoval, ale spatřoval Pána sídlícího stejně v chrámech všech těl, vyšších i nižších lidí. Veliký guru pak dodal: "Tím, že sloužím moudrým i nevědomým sádhuům, učím se té největší ze všech ctností, která těší Boha nejvíc - pokoře."


Paramhansa Jógananda
Životopis jógina



ZPĚT

Who I am.