 Mám hrát lidem na ulici na flétnu?26.4.2022Odesilatel: swami.gyaneshwarpuri@seznam.cz, swami Gyaneshwarpuri. Sádví Mantra Puri, brněnský ášram. Pár vyjádření k názoru sádví Mantra Puri, že bych neměl na ulici hrát lidem na flétnu. Prý jsem získal tu nejvyšší iniciaci a jsem svámí a tak se prý nesluší abych hrál na ulici na flétnu k potěše kolemjdoucím. To je ale nepochopení Té Hry, proto jsem se zamyslel, jak jsem Mantra Puri slíbil a zde po celonočním bdění u oltáře, tedy po zralé úvaze, odpovídám. Drahá sádví Mantra Puri. Nedá mi to, abych Ti odpověděl písemně na tvou výhradu týkající se mé pouliční hudby a též z života z almužny u mnicha. Domnívám se totiž, že mnich má posvátné právo žít z almužny, a to platí v Indii, ale i zde v Evropě, jak jsem zjistil. Život z almužny doporučují u svých horlivých žáků indičtí Mistři jógy, s výjimkou našeho Svámijiho, který realisticky vytvořil pro své sanjasiny organizaci, která je vezme do zaměstnání jako učitele jógy. Svámijiho svámiové tedy nepotřebují žít, tak jak je to všude v Indii zvykem, z almužny i proto, že většina z nich je ze Západních zemí a je tudíž nějak finančně zaopatřena. Tak i já jsem zabezpečen, neboť pobírám od státu důchod, jako odměnu za to, že mi má maminka platila sociální pojištění v době, kdy jsem na to neměl nejmenší pomyslení. Svámiji tohle dobře ví a vysvětil mne za mnicha. Neberu však mnoho, proto je mi hra na flétnu vítanou příležitostí k přivýdělku. Chci totiž postavit jógovou poustevnu a na ní ze svého důchodu nenašetřím. Využívám tedy svého mnišského práva, jakkoli se dnes jeví být neobvyklé, na život z almužny jako života z Boží Lásky a přitom konám sbírku na poustevnu, kterou chci v závislosti na štědrosti brňanů postavit výhradně za hru na flétnu. Mistři jógy dále učí, že by se mnich neměl stydět v důsledku své výchovy přijímat almužnu. Domnívám se ale, že prospěch z této vzájemné symbiózy světského a duchovního mají nakonec obě strany, neboť mnich – poustevník (což je správný význam slova sanjasin) těm, kterří To chápou předává svou duchovnější energii. Tak to činím i já a žehnám stále. Svojí duší jsem navíc stále oddán odkazu sv. Františka z Assisi, který nám dal zde v Evropě patrně nejlepší příklad života v chudobě, dobrovolné nemajetnosti, tedy života z almužny. Již tehdy však samozřejmě narážel na světský názor, aby šel raději pracovat místo toho aby pobíral almužnu. S tím ale u mnichů, tedy Bohu zasvěcených osob, nejde souhlasit. Sám sv. František tento názor prohlédl a sám se dál živil jen tím, co dostal od svých bohatších spoluobčanů. Indičtí Mistři jógy výslovně uvádějí, že by žáci během zesílené sádhany neměli mít žádné světské zaměstnání, měli by se vyhýbat vztahu s ženou atd. Toto všechno zachovávám. Výslovně tedy uvádějí, že by sádhakové měli žít z almužny. Tak to jsem Ti chtěl odpovědět na Tvou výhradu, že přijímám almužnu zato, že hraji pro potěchu druhým na flétnu. Snad mne pochopíš a nebudeš mne již ukázňovat jako starší spolu sestra, i když ve Tvém případě se jedná spíše o mateřský dohled. Z toho vyplývá, že jsem se po zralé úvaze a konzultaci se svým svědomím, které jsem usebral během celonočního bdění před oltářem svého domácího ášramu, rozhodl se dál hrát na flétnu, i když asi né tak intenzivně jako doposud. Já ve hře na flétnu totiž vidím svou vlastní práci s veřejností a mám s touto činností mnoho pozitivních zpětných vazeb. Lidé jednoduše mnicha na ulici chtějí mít a vidět a to i v našem Brně, i když většina z nich projde kolem něho zdánlivě bez povšimnutí Mě to nevadí, já tu jsem pro těch několik, skrze něž se projeví Boží Láska. Je to univerzální Princip, který platí nejen v Indii, ale i zde v Evropě, nakolik zde však byl křesťanskou praxí spolu s původním ideálem bosého františkánství potlačený a vytěsněný z duše a svědomí veřejnosti. To je bohužel negativní pravda a svámiji toto dobře zří, aproto raději nabízí svámiúm zaměstnání v Józe v denním životě. Ale my tu jsme snad i proto, abychom tento dávný ideál případně oživili... Poustevník má tedy nejspíš právo hrát na flétnu veřejnosti, na čemž se shodují snad již všichny zainteresované strany a zajišťovat si tak nezávislý skromný přivýdělek. Díky Bohu za to, že je pouliční muzicírování to v Brně legitivní způsob obživy, Tak to mám tedy dělat já. Tak to cítím. A tak To chci naplňovat... Rozhodl jsem se pokračovat v praxi hry na flétnu. Jak známo, Cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Děkuji za pochopení této problematiky v plné šíři. Meditace, vroucí sádhana, modlitba, mantra džapa a hra na flétnu myslím docela patří k sobě. Myslím, že je to pro svět naprosto dostačující důvod k životu a působení mnicha – poustevníka. "Nedovedete si představit, jakou vznešenost a důstojnost jsem od počátku cítil. Když jsem první den žebral u Gurukalovy ženy, pociťoval jsem následkem své výchovy ostych, ale potom už žádný pocit studu neexistoval. Cítil jsem se být králem a víc než králem. Občas jsem v některém domě dostal starou ovesnou kaši a jedl jsem ji bez soli a bez jakéhokoli koření na veřejné ulici před velikým pandity a jinými významnými muži, kteří přicházeli a padali předemnou do prachu. Spojil jsem pak ruce nad hlavou a svrchovaně šťastný jsem odcházel..." Vytvořil se názor, že sannyasinové by měli vstupovat do společnosti a zůčastnit se sociální a politické činnosti. To je však vyložený omyl. Sannyasin se nemusi stát presidentem či vůdcem nějakého politického hmutí, on může činit všechno pomocí svých myšlenkových vibrací. Nemusí se projevovat veřejně i když někteří tak činí... ...Ten, kdo rozjímá v himalájské jeskyni a pracuje na sobě, aby sám sebe očistil, očišťuje též i svět a pomáhá světu svými duchovními vibracemi. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby jeho čisté myšlenky vycházely do světa a přicházely k těm, kteří je vskutku potřebují. Mysl, její tajemství a kontrola "Pokud druzí lidé nechápou vaše chování, co se děje? Jejich požadavek, že musíte dělat jen to, co oni chápou, je pokusem diktovat vám. Je-li to v jejich očích bytí "asociální" a "iracionální", budiž. Většinou se jim však ukáže vaše svoboda a odvaha být sebou samými. Nikomu nejste povinni nějakým vysvětlováním nebo účtováním, pokud jim vaše činy neškodí nebo neporušují jejich právo. Kolik životů bylo zničeno touto potřebou "vysvětlovat", což obyčejně znamená "pochopit", tj. schválit. Ať jsou vaše činy a podle nich i vaše skutečné záměry posouzeny, ale mějte na paměti, že svobodný člověk je povinován vysvětlením jen sám sobě - svému rozumu a svědomí - a ne mnoha těm, kteří snad oprávněný nárok na vysvětlení mají." Umění být "Abys poznal Brahmán, musíš nabýt víru ve slova písem a ve svého gurua. Buď Brahmán oddán. Ustavičně o něm medituj. Ani činností, ani potomstvem, ani bohatstvím, ale oddaností k Němu a nepřipoutaností ke světu dosahuje člověk nesmrtelnosti. Nejvyšší nebe září v lotosu tvého srdce. Tam vstupují ti, kteří o to usilují. Pochopili podstatu svátých písem a vzdávají se světa. Odeber se do samoty. Posaď se na čisté místo a zaujmi vzpřímené držení těla s hlavou a krkem v jedné přímce. Ke světu buď lhostejný. Měj pod kontrolou smyslové orgány. Oddaně se pokloň svému guruovi. Potom vejdi do lotosu srdce a tam medituj o Brahmán - čistém a blaženém." "Někteří jógini se stahují ze společnosti do samoty a žijí jako poustevníci daleko od civilizace. Ale i ti meditují pro dobro světa. Pouhá jejich existence je pro svět požehnáním. Říká se, že vítr, který se dotkne džívanmukty, roznáší mír, harmonii a štěstí všude, kam zaletí". Drahá Mantra Puri, já mám celou svou Cestu hluboko vepsanou ve své duši. Já mám svou Cestu od věčnosti danou. Je to třeba respektovat. Vede mne to do hor, na poustevnu. Jsem Svámijiho oddaným žákem Dévpuridžího způsobem. Dévpuridži byl poustevník, poté co ukončil svou veřejnou činnost. Tak i já nemám učit jógu přímo, nýbrž nepřímo jako skutečně pravý poustevník. Nejsem tedy potenciálním učitelem jógy. Mám Dévpuridžiho syndrom, a proto miluji jako On ústraní, daleko od lidské společnosti. Na svém oltáři jsem za Tebe Mantra Puri zapálil kalíšek svíčky. Hari Óm. Snad Nejvyšší uvidí a vyslyší tuto moji oběť, kterou jsem nabídl Maháprabhudžimu, Dévpuridžimu a ostatním Mistrům naší jógy. To je má mystika. A mé poznání jógy. Tedy Cesty na níž jsem. Dopřej mi tu radost, aby zmizela dualita mezi námi a zavládla jednota. Píšu Ti to zcela upřímně. Já vím, že jsem svojí duší himálajský. Radžasthán se svojí pouští mne sice též přitahuje, ale Doma jsem v Himálaji. Měli byste tedy vzít v úvahu, že jsem mezi Vámi himálajský svámí, který mnohé své současné poznání čerpá z tradiční himálajské jógy. Proto mne To stále volá ven do lesů, do hor, do přírody. Nějakým kosmickým řízením jsem se ovšem zrodil do Evropy. Z toho pramení některé mé problémy s aklimatizací, které zde mám. Evropa mi totiž vůbec nepřipadá zajímavá, ale cítím, že zde mám přesto žít jako již zmíněný himálajský jogín. Požehnaná je svatá Indie, kde jsem jistě prožil některé minulé životy. To proto chci hrát na ulici tu Boží Hru, a domnívám se, že Jí lidé na ulici potřebují i vidět. K tomu jsem se zrodil já. Každý má od Boha nějaké poslání. Někdo vede ášram a je spokojený, jiný je učitelem jógy – a je spokojeným. Někdo chtěl raději ženu, tak ji má a je s rodinou spokojený :). Já jsem se zrodil jako poustevník. To je má životní Cesta. Tak to prosím respektujte, neboť jinak bych musel odejít výš do hor. Skutečně dobří jogíni žijí rádi v samotě a v ústraní. Tak to je jen doplnění informací o mě, jak To vidím „já“ Mám za sebou tisíce dnů a nocí na poustevnách a toto mé úsilí někam jistě jde. Tím chci říct, že se poustevny nechci trvale vzdávat. Moudří pochopí. Já jsem takový už od narození a nebudu to v sobě lámat, jen proto abych byl úspěšně nějakým kolektivem domestikován. Tak to Svámiji opravdu nechce. Svámiji je totiž, na rozdíl od nás, plně osvícený, a proto v nás rozvíjí ty dobré vlohy, které sme si nepochybně přinesli z minulých životů. To proto každý potřebuje ke své Cestě něco jiného, nevyžaduje se destrukce vlastní životní Cesty ve jménu lepších zítřků druhých. Proto je v Józe v denním životě pluralita životních názorů a domnívám se, že i vzájemná tolerance. Tak to vidím já, nejnovější svámí v naší jógové rodině. Neměli bychom si tedy v nevědomosti ubližovat. Na kříž opravdu jít nechci a odmítám ukřižování i v případě samotného Ježíše Krista. Tak to bylo jen pár vět na zamyšlení. Mantra Puri učinila, že jsem problém almužny mnichů jako služby trpícímu lidstvu znovu promeditoval, neboť budu zřejmě mezi ně patřit i já v České republice. Prosím Mantra Puri aby mne dobře chápala a nezasahovala svými obavami do Božího zřízení. Jsi zajisté drahá mému srdci. Přemýšlej, kdo Ti toto všechno ve skutečnosti, v níž jsme všichni za jedno, psal. Jak věřím, byl to Paramhans Svámí Mahéšvaránanda na něhož se dnem i noci při mantra džapě koncentruji. Ale i kdyby to byla nějaká jiná Vyšší Boží Síla tohoto nekonečného Vesmíru, cítím že jsem s ní při meditaci nad tímto dopisem v harmonii zajedno. To Ona – Boží Síla, mne převedla se zostřenou vivékou přes všechny životní těžkosti a překážky až sem k oranžovému rouchu řádu svámí. A věřím, že mne bude i nadále všemožně ochraňovat. Tak se nad tím Mantra Puri zamysli a dej mi ke hře na flétnu k potěše veřejnosti své požehnání. Já věřím, že Tvůj souhlas mám už zaručený. Nebude tedy mezi námi vznikat nedorozumění pro vnější formu naších duchovních Cest. Tak to chci já, neboť Cest je bezpočet, ale Cíl je Jeden. Na jedné z těchto Cest jsem já. Což jste nečetli Lilu Amrit, kde se píše, že Maháprabhudžiho žáci se budou nyní rodit i v zemích na Západě? A jedním z nich jsem myslím i já. To není pohádka, to je skutečnost. Tak jsem se rozepsal za dnešního nočního bdění více než jsem původně zamýšlel. Ale věřím, že to má nějaký význam a toto slovo němělo smysl před mým oltářem potlačovat. Obdarovala jsi mne však velmi drahá Mantra Puri, že jsi mne přiměla všechno co už dávno vím, si znovu uvědomit v srdci. Díky Tobě. Zasílám požehnání. Svámí Gyaneshwarpuri "Nechť nikdo nezanedbává vlastní cíl pro cíl druhých, ať se zdá jakkoli velkolepý. Kdo pochopil, co je jeho pravým cílem, ať o něj důsledně usiluje." |