|
22. března 2023 Poslední varování: na můj web přicházíte na vlastní zodpovědnost. Zde se dozvíte něco o tom, co je čistá džňána, pravé jógové Poznání. Zde jste na místě Pravdy. Annamalai svámí: Pro většinu lidí je obtížné najít pravého Gurua, protože běžní lidé nejsou schopni poznat, kdo realizoval átmán. Bhagaván mi jednou vyprávěl dlouhý příběh, který to velmi dobře osvětluje. Před mnoha staletími žil jeden džňánin ve Šrírangam, městě nedaleko Trichy. Tento džňánin chodil každý den k řece Kovery, aby se tam vykoupal. Když se vydal na cestu, položil své ruce na ramena svých dvou žáků, aby se tak opíral. Nechtěl se jich však přímo dotýkat, a tak na ramena svých žáků dával kus hedvábí. Takto se chodil každý den vykoupat v řece vzdálené asi jednu míli. Jednoho dne, když džňánin jako obyčejně šel se svými žáky, spatřil šúdru (člen nejnižší kasty), jak jde s krásnou ženou. Zdálo se, že oba mají namířeno na festival, který se odehrával na druhé straně řeky. Jelikož slunce velice pálilo, žena nemohla po rozpáleném písku jít. Muž ji pomáhal tím, že před ní pokládal jedno z jeho dhóti (dlouhá látka, kterou muži nosí jako košili) na písek, aby mohla jít. Když došlápla na konec dhóti, položil jiné dhóti na písek a zvedl předchozí kus. Tímto způsobem mohla chodit, aniž by její nohy trpěly žárem. Žáci džňánina toto vše pozorovali a popsali to svému Guruovi. "Podívejte se, jak velkou připoutanost ten muž chová ke své ženě! Klade svá dhóti na zem, jedno po druhém, jen aby neměla rozpálenou cestu." Na cestě k řece se ta dvojice a džňánin potkali. Guru s velkou zvědavostí oslovil muže: "Nikdy jsem ještě nespatřil manžela, který by se choval ke své ženě jako vy. Proč se tak chováte?" Muž odpověděl: "Ona je mým Bohem. Pouhý pohled do jejích očí mne činí šťastného. Když hledím na její tvář, její obličej nebo na každou jinou část jejího těla, vždy jsem velice šťastný. Také nosí mnoho zlatých ozdob, což ji činí ještě krásnější. I její jméno je Ponni ("pon" znamená tamilsky zlato). Když se dívám na její krásu a všechno to zlato, cítím se nesmírně šťastný. Ona je pro mne prostě bohyní." Guru mu odpověděl: "Jste oklamán tím, jak její tělo vypadá. Co je v očích? Jen voda a oční blána. Co je tělo? Jen krev, svaly a kosti. Jste oklamán tím, jak tělo vypadá. Nespatřil jsem nikdy muže, který by byl tak zahalen májou." Guru pak pokračoval: "Jenom psi mají rádi svaly a kosti. Podobně jako ta zvířata máte velkou vášeň pro kusy masa. V budoucnu, až ji stihne nějaká vážná choroba, její krása opadne. Až zemře, nebude žádné tělo a žádná krása. Tak proč jste tak připoután k tomu omezenému tělu? To není smysl lidského zrození. Namísto abyste ztrácel čas tím, že uctíváte toto tělo, snažte se realizovat to, co je nesmrtelné, átmán. To je jediným účelem lidského zrození." Ten muž již měl zralou mysl, připravenou pro nauku o átmánu. Když uslyšel Guruova slova, okamžitě se rozhodl, že se jimi bude řídit. Řekl své ženě: "Jdi svou cestou. Já budu od této chvíle s Guruem." Připojil se ke Guruovi, žena se vrátila do domu a žila sama. Manžel následoval Gurua do jeho ášramu. Byl to velký ášram s mnoha budovami. Guru potřeboval někoho, kdo by byl v noci vzhůru a hlídal, a tak se nový stoupenec stal nočním hlídačem. Mimochodem, jmenoval se Villi. Brzy z něj byl velmi dobrý stoupenec. Cokoli mu Guru řekl, udělal okamžitě s pokorou a láskou. Pro tento postoj ho brzy měl Guru ve velké oblibě. Ostatní žáci, kteří byli brahmáni, začali na Villiho žárlit. "Přišel až po nás," říkali, "a je to šúdra, nikoli brahmán, ale zdá se, že náš Guru k němu chová velikou lásku." Žárlivost žáků se den ze dne stupňovala. nakonec se rozhodli navléct věci tak, aby to vypadalo, že Villi provedl nějaký zločin a aby ho pak Guru poslal pryč. Guru věděl, co se odehrává v myslím žáků, a tak se rozhodl si s nimi zašprýmovat. Jednoho dne si stoupenci - brahmáni vyprali své oblečení, dali je sušit a šli spát. V té době jim Guru všechny oděvy sebral a schoval. Když se žáci probudili a zjistili, že se jim oblečení ztratilo, přišli za Guruem a řekli: "Villi ukradl naše šatstvo. Vykažte ho z ášramu." Guru zavolal Villiho a sdělil mu. "Všichni tito lidé jsou proti tobě. Co mohu dělat? Vrať se domů a medituj tam o átmánu. Átmán je neomezený. Je všude. Můžeš meditovat doma. Na to, abys mohl meditaci provádět, nemusíš být tady." Villi se vrátil domů, aniž by si postěžoval. Poslechl co mu Guru radí a svůj čas věnoval meditaci o átmánu. Ke světu ani ke své manželce nebyl připoután. Většinu dne seděl v meditaci. Jednoho dne šel Villi na procházku k řece a potkal Gurua při jeho obvyklé koupeli. Guru nedokázal skrýt svou lásku k žákovi, přistoupil k němu, objal ho a zeptal se, jak se mu daří. Když to brahmánští žáci spatřili, vzplála v nich opět žárlivost. Říkali si: "Co je to za Gurua? Vždyť mu tak straní. Našich těl se ani nedotkne. Chce-li tak učinit, bere si kus hedvábí, aby se nás nedotýkal přímo. Ale tohoto člověka objal. Ten muž je šúdrou, pravděpodobně jí i maso. Také žije se svou ženou. Jak se může náš Guru takto chovat k tak špatnému člověku?" Když se Guru vrátil, zeptal se, co se děje. Žáci mu odpověděli, že mluvili o tom, jak Villiho straní. A tak si Guru usmyslel, že své žáky nechá projít zkouškou, která by jim měla objasnit Villiho čistotu. Řekl jim: "Dnes v noci běžte do domu Villiho a ukradněte tam všechny zlaté ozdoby, které nosí jeho žena." Žáci napřed odmítali a říkali, že to nemohou udělat, protože krádež je hříchem. Guru však řekl, že jim to přikazuje a že to musejí udělat. Neochotně vyslovili svůj souhlas s vyplněním příkazu. Uprostřed noci se vloupali do Villiho domu. Villi spal v jedné místnosti vedle své ženy. Žáci ji opatrně sundali šperky z jedné ruky. Když se je však snažili vzít i z druhé ruky, manželka se probudila a začala křičet: "Zloději! Zloději!" Vzali nohy na ramena se všemi zlatými věcmi, které se jim podařilo sebrat, předali je Guruovi a vylíčili mu, co se stalo. Mezi tím se Villi probudil a zjistil, že jeho žena křičí, že tu jsou zloději. Místo aby s ní soucítil, řekl jí: "Ty jsi špatná žena! Příliš lpíš na svém zlatě. Od nynějška nepřijmu žádné jídlo z tvých rukou. Kdybych si vzal jídlo od ženy, která je tak připoutána ke zlatu, mělo by to vliv na mé meditace. Od teď si vař jídlo pro sebe, já si budu vařit sám a od zítřka budeme žít odděleně." Od té chvíle žila dvojice ve stejném domě, ale odděleně. Manželka byla velmi rozrušená z toho, jak s ní Villi zachází. Stěžovala si sousedům a lidem, kteří přicházeli pro vodu k jejich studni. Dokonce zašla tak daleko, že vyhledala Gurua, aby si postěžovala. Každému říkala, že neučinila nic zlého. "Neudělala jsem žádnou chybu. Jen jsem vykřikla: "Zloději, zloději!", když se k nám vloupali nějací muži a kradli mně zlaté náramky. A za to mne manžel potrestal. Nyní si vaří sám a jí odděleně. Ani se mnou nechce promluvit. Takového nemožného manžela nenajdete nikde na světě." Guru požádal své žáky, aby šli a podívali se co se ve Villiho domě děje. Vypravili se do vesnice a poslouchali, co si ženy povídají o Villim a jeho ženě. Pak se vrátili ke Guruovi a řekli mu, co vyslechli. Guru prohlásil: "Villi žije v samsáře (cyklus zrození a smrti), ale nemá připoutanost ke zlatu a penězům. Ani není připoután ke své ženě. To je ten důvod, proč jsem k němu pocítil tolik lásky, když jsem ho spatřil u řeky. Nyní, když víte jak žije, zajisté tomu porozumíte. Vy žijete jako brahmánové, jako brahmačárjové, avšak nedosáhli jste stavu odpoutanosti. Villi nyní spočívá v sahadža stavu (přirozený stav seberealizace). Když Villi dosáhl tohoto stavu džňány, začalo ho navštěvovat mnoho lidí. Žil jednoduše v chýši a učil cestu džňány. Po nějakém čase vznikla kolem jeho obydli malá vesnička, kde bydleli jeho stoupenci a ubytovávali se návštěvníci. Vesnice se jmenovala Villiputtur. Dodnes existuje. Villi se nakonec stal známým pod jménem Villiputtur Alvar a je dnes uctíván jako jeden z největších višnuistických světců. Takže, kdo je schopen říci, kdo je džňánin a kdo není? Žáci - brahmačárjové strávili mnoho let v meditaci s džňáninem a sloužili mu, a přece nebyli schopni poznat velikost Villiho, dokud na ni jejich Guru nepoukázal. Člověk musí disponovat čistou myslí a dobrým karmanem, aby nalezl Gurua a poznal ho.  |