|
9. ledna 2023 Král. Anthony de Mello, SJ "Stojím na místě zvaném Lebka chvíli po Ježíšově smrti a nejsem si vůbec vědom lidí kolem sebe. Jako bych tam stál sám, oči upřené na to nehybné tělo na kříži. Pozoruji myšlenky a pocity, které ve mně při tom pohledu vznikají. Vidím ukřižovaného, jak je o všechno připraven. Je zbaven své důstojnosti, úplně nahý před zraky svých přátel i nepřátel. Zbaven své dobré pověsti. Vzpomínám si na časy a situace, když se o něm mluvilo dobře. Připraven o úspěch. Vybavuji si ty opojné roky, kdy jeho zázraky byly uznávány a zdálo se, že boží království už se co nevidět uskuteční. Zbaven důvěryhodnosti. Aby nemohl z kříže sestoupit. Aby se nemohl zachránit - musel být podvodník. Zbaven podpory. Ani ti přátelé, kteří se nerozutekli, se mu nejsou schopni přiblížit. A konečně je připraven i o svého Boha - Boha, kterého pokládal za svého otce, o němž doufal, že ho zachrání, až bude třeba. A teď ho vidím zbaveného života, existence na této zemi, které se tak, jako my, tak neúspěšně držel a nechtěl se jí pustit. Jak se tak dívám na to nehybné tělo, začínám chápat, že se dívám na symbol nejvyššího a naprostého osvobození. Tím, že byl připevněn na kříž, Ježíš ožívá a osvobozuje se. Je to obraz vítězství, nikoli porážky. Volá po závisti, nikoli po litování. Přemýšlím tedy o velebnosti člověka, který se osvobodil od všeho, co nás zotročuje a ničí naše štěstí. Dívám se na tu svobodu a se smutkem myslím na své zotročení. Otročím veřejnému mínění. Myslím na situace, kdy jsem ovládán tím, co o mně řekne, či co si o mně pomyslí společnost. Jsem veden k úspěchu. Vidím situace, kdy utíkám od náročnějších či riskantnějších úkolů - nerad dělám chyby, či prohrávám. Jsem otrokem potřeby lidské útěchy: kolikrát už jsem byl závislý na souhlasu či přijetí svých přátel a jejich moci zmírnit mou osamělost... kolikrát jsem chtěl mít přátele jen pro sebe a ztratit svobodu. Myslím na to, že jsem otrok svého Boha. Na situace, kdy se ho snažím využít na to, aby byl můj život bezpečný, poklidný a bezbolestný. A i na okamžiky, kdy otročím svému strachu z něho a své potřebě chránit se před ním pomocí obřadů a pověr. Nakonec myslím na to, jak lpím na životě, jak ochromený jsem ze všech svých strachů, neschopný riskovat, protože se bojím ztratit přátele či pověst, úspěch v životě či Boha. A tak plný obdivu hledím na toho na kříži, který ve svých mukách získal konečné vysvobození, když překonal lpění, zbavil se ho a zvítězil. Všude kolem vidím zástupy lidí, kteří dnes na Velký pátek v hlubokém obdivu k ukřižovanému pokleknou. Já tento akt provádím zde na Lebce a vůbec si nejsem vědom hlučného davů kolem sebe: poklekám, čelem se dotýkám země a přeji si svobodu a vítězství, které vyzařuje z těla na kříži. A po celou dobu, co svůj nejhlubší obdiv projevuji, se mi nepřestává v srdci ozývat: "Kdo chce jít se mnou, musí mne následovat i se svým křížem." A ještě tato slova: "Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo." |
