|
12. března 2023 Ladislav Laco Lahoda: úvodní slovo k Acta Speleohistorica. Lidská představivost a touha po tajemnu a záhadách se zdá být až bezbřehá. Snad nás doprovází už od časů temného úsvitu lidstva sužovaného nepochopenými přírodními úkazy a katastrofami. Zvláště se to projevuje, pokud se jedná o tajemné a neprozkoumané podzemí prostory. Snad o každém chrámu, kostele, hradu a zámku se dodnes vypráví legendy o tajných chodbách. A nejinak tomu samozřejmě bylo i ve Křtinách. Skutečnost však obvykle bývá skromnější, nežli si takzvaní pamětníci pamatují. Vím o tom své. Z mých jeskyňářských začátků se postupem času vyvinula touha zkoumat spíše historické podzemí, tedy prostory vybudované v minulých dobách lidmi. Zajímám se o ně už více než 30 let. A jedním ze silných zážitků, který mne v mém přesvědčení utvrdil, byla má celkem neplánovaná návštěva v právě objevené kostnici pod Křtinským chrámem v roce 1991. Když jsem seděl spolu s prvními průzkumníky na hromadě lidských pozůstatků v temném přítmí tajemné podzemní krypty, jen jsem matně tušil historický význam této chvíle. Jako tehdejšího jeskyňáře mne ovšem také zaujala nebývalá invence objevitelů. Poslouchal jsem jejich vyprávění o pátrání virgulemi, odkrývání větracích průduchů, provádění průzkumných vrtů do podlahy chrámu. Pak samozřejmě vykopání přístupové chodbičky do kostnice a následný objev 12 pomalovaných lebek... Splněný sen každého průzkumníka. A když se k tomu přidal i objev ztraceného hrobu opata Matušky a znovuobjevení tajné prostory v pilíři s kazatelnou bylo jasné, že původní báchorky o rozsahu křtinského podzemí se vůbec nezakládají na pravdě. Skutečnost byla mnohem zajímavější, nežli si lidé mohli vybájit... Následný objev dosud zcela neprozkoumaného systému odvodňovacích chodeb pod celým chrámovým komplexem to jenom potvrdil. A to jsem ještě nezmínil tajemná točitá schodiště v chrámových pilířích, která dosud všechna svá tajemství nevydala. Při znalosti těchto skutečností se zdá úsměvné, že by zde někdo dosud hledal rozlehlé katakomby popsané panem Cvilingem a znovu "objevené" v roce 1943 za pomoci virgule Norbertem Havlíčkem. Prostě tu nejsou. Což ovšem neznamená, že bychom pamětníků neměli apriori vůbec důvěřovat. Průzkumu podobně rozsáhlých a složitých katakomb jsem se totiž osobně účastnil. Jen to bylo ve zcela jiném chrámu. Ale zpět do Křtin. Kromě unikátních lebek nebyl v podzemí nalezen žádný chrámový poklad. Není však pravým pokladem právě to hledání a nacházení ztracené historie? Speleologické objevy ve Křtinách, dosud zcela nedoceněné a dosud neuzavřené by si zasloužily nejen tuto obšírnou a dobře sestavenou publikaci, ale v budoucnosti snad i natočení řádného dokumentárního filmu, jakožto média v dnešní době mnohem přístupnějšího veřejnosti, nežli kniha...  |