¨

	16. ledna 2023 O tom, jak se Bůh může projevit v druhém člověku. Legendární kapucínský mnich bratr Anděl "Ovečka Boží". Je to již hodně dávno, mohlo mi být tak 15 až 18 let, bylo to tedy někdy v letech 1983 - 1986. Tehdy u kapucínského kláštera v Brně stával mnich v kapucínské kutně, který okolo jdoucím lidem říkal: "Ovečko Boží, usměj se, úsměv Ovi!" Proto se na něj vžilo jméno "Ovečka Boží." Nevím jak se doopravdy jmenoval. V tomto mnichovi jsem ale poprvé ve svém životě uviděl Boha v lidské podobě. Tento mnich byl poustevník. Žil například na Hradisku svatého Klimenta. Něčím mi šel příkladem. Při pohledu na něj se v mém srdci ozvalo tajemné Boží volání. Podvědomě mne inspiroval svým pojetím naprosté svobody. Zatoužil jsem jako on následovat Krista. Poznal jsem, že všechno co máme činit pro tento svět, je být sám sebou a jít svou Cestou za Bohem. Dlouho jsem ale k tomu neměl příležitost. To Bůh mne vedl, a proto jsem se nakonec nestal taky kapucínem, nýbrž hinduistickým jogínem. Doufám, že i já dnes inspiruji v něčem druhé. Ten mnich je mi stále blízko v srdci. Mám k němu úctu a obdiv. Jeho spolubratří v klášteře zprvu nechápali jeho vnitřní touhu po poustevnickém životě a kladli mu rozličné překážky a nechtěli mu prý poustevnu dovolit. On však vydržel ve své žádosti a uspěl. Nakonec se slovy, "že se z toho sám probere", jeho bratři rezignovali a poustevnu mu povolili. Je to jediný pravý poustevník s nímž jsem se setkal v České republice. Teď je na Makové hoře. Nevím jak se má. Prý mu tam ale vadí četné světské svatby, které se na tomto poutním místě odehrávají. Vytrpěl si jistě své, a proto zatoužil po nějaké opuštěné hájence někde v lese. Nevím jestli se mu podařilo nějakou nakonec získat. Taky sbírá bylinky na rozličné neduhy a nemoci lidí, kteří za ním přicházejí, což já nedělám, uzdravuji spíše slovem. Chtěl bych taky žít v odloučení a věnovat se observaci, v jeskyni, v lese, či na hoře. Jsem prostě taková romantická duše. Snad mi Bůh pomůže tuto touhu naplnit. ZPĚT