Obrana Vincence Doležala, poustevníka v jeskyni Kostelík.
Aleši, s tím mým mystickým křížem pro Kostelík jsme totálně nepochodili.
I Toník Tůma nedá svůj souhlas. Proto je zbytečné abyste o kříži hlasovali, já se ho vzdávám. Ale napadá mne: co památníček Vincencu Doležalovi? S tím byste souhlasili? Já vím, že je to z Vašeho pohledu to samé, kříž nebo památníček..., ale Vincenc na Kostelíku historicky působil. Tak o umístění památníčku na Kostelíku nech prosím hlasovat. Mám v záloze ještě jeden exemplář památníčku nahradou za dva zmizelé. Kříž Vám jako křesťanský symbol vadí, památníček je více neutrální a vadit by nemusel. Co ty na to Aleši? Díky. Vincenc Doležal nebyl podivín. Spíše byl něco jako divoký skaut, prototyp trampů. Nikdo z Vás by nedokázal prožít tolik zim a nocí na Kostelíku a taky Jáchymce. Proto motivy Vincence Doležala, povoláním almužníka, považuji za ryzí. Nebyl určitě poustevník v pravém slova smyslu, neboť zde nemeditoval s onou křesťanskou zbožností, spíše se uváděl do souladu s Přírodou a jejími živly. Neurážejte tedy odkaz Vincence Doležala slovy: "že byl podivín, kterému ani církev nepomohla." Myslím si, že on ani nechtěl aby mu církev pomáhala, byl samostatný. Já si myslím, že si zaslouží naši úctu ba i obdiv. Dobře to vystihl Vinckův životopisce z Habrůvky Antonín Hloušek roku 1971, z něhož ve svém památníčku obsáhle excerpuji. Jistě nebyl svatý, ale podivín taky nebyl. To by bylo nepochopení jeho tichého sepjetí s Něčím, čemu dnes správně nerozumíme, jenom s nejnutnějšími prostředky k životu, jenom obyčejná deka, kdepak spacák - to bychom měli spíše obdivovat. Jak jen musel mrznout, ale on by přesto svůj Kostelíček nevyměnil za žádný dům na zemi! To ho hřála sama Láska, která Vincka poutala k této jeskyni. Čest a mír jeho památce! Celé je to mystické. Proto si myslím, že si Vincenc ten památníček na Kostelíku zaslouží. Klid jeho dušičce. Díky za pochopení. My bychom dneska řekli, že to byla cesta Tao, a Vincek byl taoista, i když on sám o tom neměl ani ponětí. To tiché splynutí s věky! To je mé vyznání tiché úcty k Vincencu Doležalovi. Jistě nechodil pravidelně ke svaté zpovědi a nepřijímal ani svaté přijímaní... zbožný ale přesto byl. dalo by se pro něj použít slovo, že byl přirozený, tedy v souladu s přírodou. Byl velkým dítětem Přírody, věčným tulákem ve Křtinském údolí. A právě tím dosahoval splynutí s Tao, s duší univerza.
