Šiva.Bůh jogínu, asketů a modlících se lidí.Om Namah Shivaya. a to mne naplňuje medem. Óm Mahéšvaránanda. Jsem Šiva. protože Šiva je nejsoucitnější a nejlaskavější z celé božské trojice." Paramhansa svámí Mahéšvaránanda Pataňdžaliho Jógasútry          "Bůh Šiva: jednou se toulá se smečkou zlých duchů a démonů po strašných a nedobrých místech, po bojištích a křižovatkách, je smrtí a časem, který vše ničí, jindy je velkým asketou, který hlubokou meditací udržuje svět v chodu a jindy opět jako král tance svět spaluje a znovu jej tvoří. A zase zcela jindy se nám jeví v další podobě, kdy představuje šťastného otce rodiny s milovanou ženou Párvatí a syny Ganéšou a Skandou..."  Šiva na mém oltáři, výška 47 cm, cena 7000 Kč.17. září 2022 Jako Šiva chci Pane žít. Stále mne to táhne do hor, do přírody, do jeskyní, do ústraní. Proto je mi nejbližší Bůh Šiva, ovšem ve svém asketickém zrození, bez ženy. Z celého srdce Šivu uctívám. Já jsem On! Jinak o něm zatím nic bližšího nevím, než to, že seděl sám se svými dredy z nichž vyvěrá Ganga, v himalájské jeskyni. Tak je Šiva znázorňován na svatých obrázcích. Bůh jogínů, asketů a modlících se lidí, jistěže nejen hinduistů, ale i nás ze západních zemí. Říká se, že Paramhans Svámí Mahéšvaránanda je Šiva. Já v to věřím. Proto Ho následuji celým svým životem, ještě mnohem dříve, než jsme se osobně setkali a poznali. Hari Óm. Šiva Óm. Bůh Šiva je mi tedy z indického Božského panteonu nejsympatičtější a nejbližší. Říká se, že kdo si získá přízeň Šivy, ten snadno dosáhne mókši, konečného Osvobození. Šiva mi poněkud připomíná našeho křesťanského svatého Františka z Assisi, svým zájmem o lesní zvěř, nejen lidi. Proto je sv. František patronem ekologie, jako by jím mohl být i Bůh Šiva v Indii. Mám rád sv. Františka z Assisi a mám rád i Šivu. Zajímá mne Šivův životopis ve formě inspirujících legend a mýtů, prostě všechno co se Šivou nějak přímo souvisí. Proto mám doma ve svém ášramu 47 cm vysokou mosaznou sochu Šivy, abych si získal Jeho přízeň a ochranu, například při mé osamělé meditaci v jeskyni. To ovšem neznamená, že bych nějak opomíjel vzývat naši svatou parampara, duchovní linii tvořenou avatáry a paramhansy, tedy plně Osvobozenými Dušemi. Jak už jsem vícekrát řekl, nejbližší je mi ale šrí Dévpuridží se svou vizí života ve zříceninách svého ášramu, do níž se skryl před zraky bhaktů, kteří přicházeli nasytit jen své tělo, né snad duši. Tomuto bodu Dévpuridžiho mistrovské mystiky většina z nás správně nerozumí. Já to ovšem chápu z vlastní duchovní zkušenosti. Chci proto rovněž žít sám na poustevně jako Šiva, František z Assisi a Dévpuridži, služebník všech kteří v lese a na hoře mou poustevnu sami najdou. Taková je má romantická vize romantické osamělé jógy. Proč osamělé? Protože je to v souladu s autentickými jógovými předpisy, například v bibli jógy svaté Bhagavadgítě. Tomuto světská mysl zde na Západě příliš nerozumí. Mým ideálem tedy je život jógového poustevníka, který se jako pravý džňánín všeho vzdal a od všeho oprostil a odpoutal, a získal tím osobní zkušenost s Bohem. Můj Mistr toto mé vnitřní pnutí naštěstí dobře chápe a nenutí mne předčasně sloužit veřejnosti. Jsem Gyaneshwarpuri, z toho plyne, že gyana (džňána) je moje Cesta k Božskému Poznání. Největší zkušenost s moudrostí jsem získal při svém osamělém pobytu v horské jeskyni. Toto mé poznání je neotřesitelné. Prostě něco vím na 100 procent jistě a snažím se to ve svém životě uplatnit. Žena i přítel jsou pro svět a jednou nás opustí. Jako Šiva chci proto Pane již dnes žít. Děkuji, že jste si tento zápis, psaný mou rukou neumělou, až sem přečetli. Proč se bojíte a bráníte tomuto nejtiššímu a nejtíže postřehnutelnému jógovému poznání? Je to učení jen pro zralé žáky vnitřní jógy, ostatní žijí normálním životem. Brahmačárja, celibát, to s vivékou rozetne a rozhodne. Už né rozkoš, ale kázeň a tvůrčí askeze. To je i Buddhova "zlatá střední cesta." Nechte mne proto jako Šivu žít. Já nemám světské vasány, nechci je a nebudu mít. S Milostí Boží jsem se jich už částečně zbavil. Můj život bude tedy přirozeně jiný, než je tomu v případě ženatých mužů. Tolik jsem Vám chtěl říct, že Šiva je má největší naděje. Nějak podvědomě si myslím, že i Ježiš Kristus naplnil princip Šivy. Ví se, že nejdřív byl se svými démony osamocen v poušti, kde získal potřebné zkušenosti, a teprve pak po Božském Uvědomění, se vydal cestou služby. Tomuto něčemu se my však většinou bráníme, ovšemže nakonec neúspěšně. O tom je velmi pěkný a poučný film Nikose Kazantzakise o posledním pokušení Krista. Já sám jsem kdysi při jeho sledování ronil krokodýlí slzy. Tak mne to mystické ztvárnění Ježíšova života a jeho duchovního zápasu, dojímalo. Dneska už jsem jinde, ale pořád mne dojímají životopisy svatých. Oni totiž řešili stejné problémy jako my, zvítězili nad nimi a mohou nás proto z vlastní zkušenosti poučit. Tak nad tím přemýšlím dnes večer, či časně ráno, před svým oltářem. Ano, chci být jako Oni. Světský život mi nedává hlubší smysl, proto jsem ho opustil, nebo právě opouštím. To je cíl mého zrození. Světcům rozumím. Jsem tedy na jiném stupni vědomí. Neodsuzuji však ani světský život, neboť má taky nějakou funkci. Každý musí svůj stav vědomí pokorně ctít. Kdo je lákán světskými zálibami, musí se vydat cestou karmajógy. Kdo není světem nijak zvlášť přitahován, ale není od něj ani odpoután, musí se vydat cestou bhaktijógy. Kdo se odpoutává od světa, pro toho je vhodná cesta džňana jógy, jak učí Mistr Šivánanda. Domnívám se, že jsem na tomto třetím stupni a mým údělem i radostným osudem je džňana. Nemíním proto sloužit lidstvu předčasně. Spatřuji v tom totiž pokušení stejné jako měl svámí Ráma, když uprostřed meditací chtěl odejít založit nemocnici pro trpící masy. Mistr mu to však rozmluvil a nechal ho dál sedět s vysvětlením, že tak dosáhne vyššího stupně pochopení. Naštěstí i já jsem navštívil himalájské svatyně, kde se učí tomuto prastarému nefalšovanému Poznání. A této himalájské cestě jógy jsem se plně otevřel. Zatím si však dál Šivovo jméno zpívám.  |