¨
Hradisko u Bosonoh

ŠENKYŘÍK, M.P.,2004: Náčrt paleosystému Malý lesík v jižní části Moravského krasu.Poznámky ke genezi jeskyně. Speleofórum 2004, roč. 23, s. 23-26, Praha 2004.

Tento článek byl vyhodnocen jako nejlepší příspěvek ve sborníku SPELEÓFÓRUM 2004


Zpívám chlapcům jeskyňářům,
my máme v Březině starej dům,
pracujem na ty sví díře,
jsme však stále bez halíře.

Speleo je náš celičký svět,
vyslechněte těchto pár vět,
čekají nás nové objevy,
prokopeme tam kilometry.

M.Š.
(historická hymna březinských jeskyňářů
z pol. 80. let 20. století)

Úvod
V roce 2003 se předčasně skončil 54 let trvající speleologický průzkum jeskyně Malý lesík u Březiny. Jeskyně se z tradiční bádací lokality Moravského krasu proměňuje v lokalitu v konzervaci. Dříve než se propadne v zapomnění, uveďme zde v souhrnu několik myšlenek a pocitů, které jsou určeny pro inspiraci budoucím generacím badatelů, kteří jednou o průzkum Malého lesíka nepochybně znovu projeví zájem.

Geneze horního patra jeskyně Malý lesík
Jeskyně Malý lesík (Šao-lin) vznikla sekundárním propojením dvou geneticky odlišných systémů. Nejmladší části jeskyně je horní patro (Hlavní dóm, Půlnoční chodba, Levá Rovnoběžná, Perlový dómek, prostory nad Lisovnou, Pohádkový dómek, Kořenovitá, Striptýzka, Jezevčí, Diskárna,Chodba za sintrovým jezírkem, Smokinghaus, Krápníkový kout atd.), u něhož je doložen prozatím pouze korozní původ. Záhadný ojedinělý nález reliktu alochtonního sedimentu v neprůlezném trativodu v jv. čele Hlavního dómu však dokazuje, že geneze horního patra bude složitější. Je pravděpodobné, že na tektonické pukliny, na nichž výše uvedené korozní prostory vznikly, jsou ve větší hloubce vázány paleoponorové odtokové cesty Březinského potoka z Březinského údolí (viz dále). Horní patro charakterizují velmi úzké, ale vysoké plazivkovité chodbičky, založené na husté síti pravoúhle se křížících tektonických puklin charakteristických směrů SZ-JV a SV-JZ. Korozním účinkem svahových vod na velmi hustou síť puklin ve vápenci (rozestupy souběžně jdoucích puklin jsou i menší než 2 m), vznikl v horním patře labyrint plazivek a drobných síní o celkové délce do 300 m. Zajímavostí je, že toto relativně dlouhé bludiště vzniklo v krychli vápence o hraně pouze 30 m. Spočítali jsme, že kdyby tou měrou, jakou jsou zkrasověny tektonické pukliny na příkladu Malého lesíka, byly zkrasověny i všechny ostatní pukliny náhorní plošinky, pod níž se Malý lesík nachází, tak by zde na ploše vápence pouhých 150 x 150 m (do hloubky třiceti metrů) čekala na objevení nepředstavitelná spleť 7,5 km (sedm a půl kilometru!) plazivek a drobných síní. Geofyzikální průzkum realizovaný v okolí jeskyně Malý lesík potvrdil, že by se mělo jednat o území značně rozpukané a zkrasovělé. Z hlediska praktické speleologie je důležité budoucím badatelům sdělit, že přestože jsou korozně rozšířené spáry ve vápenci a na ně vázané chodbičky horního patra Malého lesíka obvykle ve vysokém stupni zaplnění sedimenty a vyhojení sintrem, byly vždy alespoň částečně volně průlezné. V horním patře je řada sedimenty a sintry vyplněných chodbiček opouštějících jeskyni všemi směry, jejichž pokračování nebylo pro těžkou přístupnost nikdy zkoumáno. V přiložené mapě jsou tato nedobádaná místa označeny otazníky. Jejich průzkumem by bylo možné proniknout do dalších neznámých prostor. Horní patro Malého lesíka není rozhodně známo v celém svém skutečném rozsahu a dodnes je zde možnost řady drobných lokálních objevů, které by však v souhrnu mohly jeskyni ještě dosti prodloužit. Nepochybně se časem najde nadšenec, který bude toužit v průzkumu Malého lesíka (jen tak pro svoji potěchu) pokračovat. Radostí mu bude mapa bludiště plazivek, do níž bude mít stále co zakreslovat. Obtížně přístupné partie Nového lesíka lze snadno zpřístupnit novými vchody, např. Kořenovitou chodbou se lze provolat do jednoho z opuštěných lůmků v Březinském údolí. Kdyby se jeskyňáři nevyčerpali namáhavou a dlouhodobou těžbou Propástky (viz dále), Bůh ví, jak dlouhý by dnes Malý lesík byl.

Geneze spodního patra jeskyně Malý lesík
Geneticky zcela odlišnou částí Malého lesíka je systém spodního patra s Propástkou a Vstupní chodbou. Jedná se o geologicky značně starý paleoponor, třetihorního stáří.
Když byl v roce 1949 Malý lesík objeven, byla to pouhá plazivka, v níž se plazilo po břiše. Dnes, po desetiletích hloubících a vyklízecích prací, je ve vstupní části jeskyně odhalen fragment nádherné paleoponorné chodby, asi 13 m vysoké a až 4 m široké. Členové Březinské skupiny ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno zde s krumpáčem, lopatou a palicí v rukách vykonali pořádný kus práce. Morfologicky mnohem přesnější by možná bylo hovořit o Malém lesíku jako o paleopropadání, než jako o pouhém paleoponoru.

Náčrt geologického vývoje paleoponoru Malý lesík
Speleologickými výkopy na konci Vstupní chodby Malého lesíka vznikla umělá vertikální sonda v sedimentech, tzv. Propástka, o níž se traduje, že je to největší uměle vykopaná dómovitá prostora v Moravském krasu.
V Uzávěrové stěně Vstupní chodby (Propástky) je odkryt ementál odtokových chodeb a trativodů. Pohled na Malý lesík v geologické minulosti (před zasedimentováním) musel být úžasný. Potok vtékal do nitra skály monumentálním, asi 13 m vysokým a asi 3,5 m širokým jeskynním portálem a po několika metrech průtoku prostornou (Vstupní) chodbou vtékal do jícnů šikmo ukloněných trativodů a ponorných chodeb a odtékal jimi neznámo kam.
Březinské údolí (které patří k nejstarším údolím v Moravském krasu) bylo před miocénem pravděpodobně slepým či poloslepým údolím s vyvinutou sítí podzemního odvodňování. Za miocénní záplavy se Malý lesík ocitl pod mořskou hladinou a byl na mořském dně nepochybně zaplněn sedimenty. Po ústupu miocénního moře došlo znovu k obnově říční sítě a zřejmě tehdy si Březinský potok povrchově prolomil Březinské údolí směrem k Řícmanicím a v mladší fázi pirátstvím k Ochozu. Březinský potok i po miocénu znovu odvodňoval do ponoru Malého lesíka, ale nakonec své podzemní cesty opustil a začal odtékat povrchovým řečištěm směrem k Ochozu. Staré ponory Malého lesíka byly definitivně ucpány sedimenty a se změnou spádových poměrů Březinského údolí byly vyřazeny z hydrologické aktivity a opuštěny. Pozoruhodnou kronikou těchto geologických pochodů je dnes asi 11 m vysoký řez prastarým souvrstvím sedimentů paleoponorové chodby jeskyně Malý lesík, odkrytý ve stěně Propástky.
Strategická poloha paleoponoru Malý lesík vyniká zvláště při pohledu z Knechtova lomu u Březiny. Malý lesík se při pohledu z Knechtova lomu opravdu zřetelně morfologicky rýsuje jako hlavní odtoková cesta Březinského potoka do podzemí, nalézající se v místě bývalé uzávěrové stěny slepého, resp. poloslepého údolí. Relikt miocénních sedimentů (s četnými zkamenělinami miocenních ústřic), který se v Knechtově lomě nalézá v nadm. výšce kolem 440 m, dále dokládá, že za miocénní záplavy byla lokalita Malý lesík utopena více než 30 m hluboko pod vodní hladinou. Kromě toho malá jeskyňka na Knechtově lomě dokazuje značné stáří krasu Březinského údolí, neboť její stěny jsou provrtány skulaři bádenského moře.
Spodní patro Malého lesíka je tedy bývalým ponorným systémem vod Březinského potoka nalézajícím se v nadm. výšce kolem 410 m. Znamená to, že Malý lesík je jeden z nejvýše položených paleoponorů v rámci celého povodí j. části Moravského krasu. V paleoponorném systému Malého lesíka lze rozlišit pravděpodobně dvě vývojové fáze (větve?) odvodňování.

Starší fáze ("třetihorní“)
Původní starou (předmiocénní?) odvodňovací cestou je nepochybně tzv. Hlavní odvodňovací chodba (pod ch. Chamtivců), která se nachází asi 4 m nad skalním dnem Propástky, přímo nad Trativodnou chodbou. Až dosud byla prolongována jv. směrem asi 8 m daleko. Je to prostorná chodba o neznámé skutečné výšce, s erodovanými stěnami a stropem. Poprvé byla detekována při těžbě Propástky již v roce 1986 a od prvního okamžiku bylo zřejmé, že se jedná o předzvěst nejvýznamnějšího speleologického objevu učiněného v Malém lesíku. Vchod do této chodby původně uzavíral velký skalní blok, který se v geologické minulosti zřítil ze stropu Vstupní chodby. Snad díky této šťastné náhodě byla Hlavní odvodňovací chodba uchráněna zaplněním sedimenty. Bylo velkým překvapením, že za mohutným souvrstvím sedimentů Propástky se nachází volná dutina. Je velká škoda, že v průzkumu Hlavní odvodňovací chodby není pokračováno, neboť zde se nachází tolik hledané hlavní pokračování jeskyně Malý lesík. Je reálná naděje, že za prozatímním sedimenty ucpaným koncem Hlavní odvodňovací chodby mohou být objeveny další volné dutiny, které se navíc nalézají nad úrovní hladiny podzemní vody, která jinak velmi komplikuje průzkum odtokových cest ve spodním patře jeskyně Malý lesík.

Mladší fáze ("pleistocenní“)
Mladší fázi odvodňování Malého lesíka, představuje prudce klesající systém trativodné chodby Panny. Systém Panny byl naposledy hydrologicky aktivním ponorem ještě v době relativně nedávné, tzn. v pleistocénu. Dokazoval to řez sedimenty odkrytý při těžbě Propástky. V horizontálně uloženém souvrství prastarých sedimentů Propástky – u nichž se předpokládá neogenní stáří - se podél Uzávěrové stěny táhl výrazný svislý pruh podstatně mladšího hnědého sedimentu, který směřoval do (tehdy ještě neznámé) chodby Panny. Dokazoval, že v době, kdy byla Vstupní paleoponorová chodba jeskyně Malý lesík už dávno ucpána souvrstvím hlinitých a písčitých sedimentů a odtokové cesty byly beznadějně vyřazeny z činnosti, se začal podél stropních kulis v Uzávěrové stěně Propástky naposledy spouštět malý potok. Potok tehdy vtékal do nitra jeskyně sedimenty vyplněnou Vstupní chodbou, jejíž hlinité dno se nacházelo ve výšce odhadem 8 m (paměťový údaj) nad dnem skalním. Podél stropních kulis Uzávěrové stěny Propástky pak potok stékal mezerou mezi skálou a sloupcem sedimentů Propástky směrem dolů a zanechal po sobě na Uzávěrové stěně Propástky svislá erozní koryta. Pod Uzávěrovou stěnou se pak potok napojoval na chodbu Pannu a jí odtékal do nižších neznámých pater, která se nacházejí hluboko pode dnem Propástky. Tento pleistocénní vodní tok však posléze odtokové cesty neprodyšně zaplnil sedimenty a navždy ponorné cesty Malého lesíka opustil.

Neznámá nejnižší patra jeskyně Malý lesík
Nejnižší neznámá patra Malého lesíka se nalézají hluboko pode dnem Propástky. Čas od času z nich vzlíná podzemní voda, jejíž hladina osciluje na dně trativodů Propástky až o 10 m. Hladina podzemní vody se objevuje ve Studni před Trativodnou chodbou a vzlíná též ze dna trativodu Panny. Při maximálním vodním stavu bylo v roce 1986 celé dno Propástky zatopeno vodou a hladina sahala až po klenbu Trativodné chodby, která se tím proměnila v sifon. Vzlínání podzemní vody však, bohužel, nelze považovat za důkaz blízkosti blíže neznámého podzemního toku. Speleologickým průzkumem bylo zjištěno, že voda vzlíná na dno Propástky přes desítky metrů mocnou jílovitou ucpávku hermeticky zaplněných chodeb. Dokazuje to, že odtokové cesty nejnižších neznámých pater jeskyně Malý lesík budou minimálně stejně zaplněné sedimenty a navíc patrně i zvodnělé. S největší pravděpodobností se tedy jedná pouze o filtrační vody pocházející z těžko postřehnutelných a málo kapacitních ztrát v řečišti Březinského potoka.
Délka všech dosud objevených prostor spodního patra jeskyně Malý lesík je odhadem 50 m, ale chodby vyplněné sedimenty pokračují dál do masivu. V objevném průzkumu odtokových cest by bylo možné pokračovat pomocí výkopových prácí.

Náčrt hypotetického pokračování paleosystému Malý lesík
V literatuře se dosud nikdo nezamýšlel nad tím, kam paleoponor Malý lesík odvodňoval. Odtokové cesty z Malého lesíka patří k nejstarší síti podzemního odvodňování Moravského krasu, o jehož průběhu a existenci se toho mnoho neví. Kam tekl Březinský potok ze svých ponorů v Malém lesíku zůstává speleologickou otázkou. Paleovývěrová oblast není identifikována.
Malý lesík je opomíjená jeskyně, jejíž význam není dosud doceněn. Přesto je však na základě pozice této lokality zřejmé, že spodní patro jeskyně Malý lesík je vstupní bránou do dlouhého jeskynního systému. Tento systém je však, bohužel, ve stavu pohřbení mocnými sedimentačními náplavami.
Malý lesík se nachází v nejodlehlejším a nejvýše položeném koutu horního povodí Říčky, tzn. že hydrologicky spadá do j. části Moravského krasu. Na základě studia tektonických směrů a studia geomorfologie oblasti lze předpokládat, že odtokové chodby si ze dna Propástky drží generální jv. směr, opouštějí prostor náhorní plošinky na levém břehu Březinského potoka, po asi 500 m dlouhé cestě kříží bezejmenné údolíčko mezi Novým Dvorem a lomem bývalé Hlubny (dnes lom Skalka s.r.o.) a ve velkých hloubkách vstupují pod náhorní plošinu Skalka (478 m n.m.). V místě předpokládaného křížení s bezejmenným údolíčkem jsou v řečišti potůčku nenápadné ponory.
I když nelze vyloučit překvapení, je velmi pravděpodobné, že tyto odtokové cesty z Malého lesíka budou na velké vzdálenosti takřka neprodyšně uzavřeny sedimenty a jejich fyzická otvírka by byla důlním dílem pro mnoho jeskyňářských generací. V případě prolongace Hlavní odvodňovací chodby je však naděje objevů volných prostor.
V prostoru pod náhorní plošinou Skalka, kde již asi došlo k vyrovnání spádové křivky podzemního paleotoku, lze očekávat volné prostory v místě lokálně zvednutých stropů nad úroveň zasedimentování. Vzhledem k mohutnosti a stáří paleoponoru v jeskyni Malý lesík to určitě nebudou úzké trativody, ale prostorné chodby. Stupeň vyplnění sedimenty však bude v důsledku absence hydrologicky aktivního podzemního toku jistě značný. Tyto prostory by se měly nacházet i více než 100 metrů hluboko pod úrovní plošiny. Celá náhorní plošina Skalka spáduje a nepochybně i podzemně odvodňuje k jihu, to znamená směrem k reliktu starého předmiocénního údolí, jenž se táhne mezi hájenkou Pod Hádkem a Ochozem. (Toto údolí morfologicky odděluje náhorní plošinu Skalka od pravého břehu Hádeckého údolí). Proto lze pod Skalkou očekávat stočení paleosystému Malý lesík k j. okraji náhorní plošiny. V této oblasti se snad nachází hluboko pod vrstvou sedimentů dna údolí mezi hájenkou pod Hádkem a Ochozem paleovývěr jeskyně Malý lesík. Protože však neznáme hloubku skalního podloží tohoto starého opuštěného údolí, nelze čistě teoreticky prozatím vyloučit i možnost, že paleosystém Malý lesík toto údolí podchází a pokračuje dál až do Hádeckého údolí, ale tato možnost se geologicky jeví jako méně pravděpodobná.
Reálně odhadovaná délka hlavního polygonu hlavní staré odvodňovací chodby jeskyně Malý lesík je 3 km (čistě teoreticky však může dosáhnout až 5 km). Pokud bychom připočetli délku všech zbývajících prostor jeskyně nalézajících se mimo hlavní polygon, došli bychom k číslu ještě podstatně vyššímu.

K otázce možného propojení paleosystému Malý lesík se systémem Ponorný Hrádek pod plošinou Skalka
Pod náhorní plošinou Skalka se nalézá kromě hypotetického pokračování paleosystému Malý lesík zcela jistě ještě jeden dlouhý jeskynní systém, jímž je neznámé pokračování jeskyně Ponorný hrádek. Je to systém mladší a málo dimenzovaný, zato však dodnes protékaný hydrologicky aktivním tokem. Není vyloučeno, že se jeskynní systémy Malý lesík a Ponorný Hrádek pod náhorní plošinou Skalka propojují.
Systém Ponorného Hrádku začíná Novodvorským ponorem při sv. úpatí náhorní plošiny Skalka, 500 m j. od Nového Dvoru. Inundační ponor, na nějž je jeskyně vázaná, odvádí do podzemí drobný potůček o průtoku do 1 l.s-1, který vstupuje do aktivity při jarním tání sněhu a při vysokých dešťových srážkách. Dosud se členům ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno podařilo sledovat odtok tohoto podzemního potůčku v jeskyni Ponorný Hrádek do vzdálenosti 35 m (a hloubky -18 m). Skutečná délka odvodňovací chodby podzemního potůčku je reálně odhadována na 2 km. Ponorný Hrádek nepochybně podchází ve velké hloubce pod celou náhorní plošinou Skalka směrem k J a patrně vyvěrá skrytě v sedimentech starého předmiocénního údolí mezi hájenkou pod Hádkem a Ochozem. Vzhledem k absenci jakýchkoli informací o úrovni skalního podloží výše uvedeného údolí nelze prozatím vyloučit i možnost, že jeskyně toto údolí ve skalním masivu pod jeho dnem podchází a směřuje až do Hádeckého údolí. Za této vysoce optimistické varianty by jenom délka hlavní odvodňovací chodby jeskyně Ponorný hrádek (Novodvorský ponor) mohla být i přes 4 km.

Indicie o směru podzemního odvodňování plošiny Skalka
Při podrobném hydrologickém průzkumu podzemního odvodňování Hádeckého údolí bylo zjištěno, že prakticky celá tato zajímavá oblast odvodňuje do Vývěru Říčky I (hlavní vývěr) a bifurkací na podzemním toku částečně do Vývěru Říčky II (menší vývěr). Velmi zajímavé však je, že v tomto menším vývěru Říčky II byla zjištěna kromě vod pocházejících z oblasti Hádeckého údolí i významná příměs vod neznámého původu, která se s vodami vázanými na Hádecké údolí ředí v poměru přibližně 1:1. Ve Vývěru Říčky II vyvěrá kolem 20 l/s neznámých vod, které nepřináležejí Hádeckému údolí, nepochází ani z horního povodí Říčky, ani z Hostěnického, ani Ochozského potoka a jsou velmi mineralizované (viz Himmel in: Speleofórum 2002, 21 – 24.). Vzhledem k tomu, že výše uvedený výčet lokalit vylučuje takřka celé povodí Říčky nad vývěry a pramen o kapacitě 20 l/s již vyžaduje poměrně rozsáhlé krasové povodí, zůstává otázkou, odkud tyto neznáme vody do Vývěru Říčky II vlastně přitékají. Dávám tedy na zvážení, zda se nemůže jednat o krasově autochtonní vodu přitékající do Vývěru Říčky II až z prostoru náhorní plošiny Skalka.
Zní to skoro jako jeskyňářská pohádka, ale když jsem si na počátku roku 2004 znovu prohlížel relikt opuštěného předmiocenního údolí mezi hájenkou pod Hádkem a Ochozem, který domněle vytváří geologickou překážku této pracovní hypotéze, nemohl jsem se skoro ubránit intenzivnímu pocitu, že odvodňovací chodba z Novodvorského ponoru pod dnem údolí podchází…
Dotazem na J. Víta z České geologické služby Brno bylo zjištěno, že v Geofondu ČR v inkriminované oblasti (údolí mezi hájenkou pod Hádkem a Ochozem) nejsou uvedeny žádné vrtné práce (J. Vít, ústní sdělení 9.2.2004). Stále tedy nejsou k dispozici žádné informace o úrovni skalního podloží, které by výše naznačenou speleologickou pracovní teorii vylučovaly, respektive umožňovaly. Kam přesně náhorní plošina Skalka (tzn. Novodvorský ponor – j. Ponorný Hrádek, a paleosystém Malý lesík) doopravdy podzemně odvodňuje, není tedy dosud vědecky prokázáno a oficiálně známo. Jisté však je, že s podzemními vodami z oblasti plošiny Skalka je nutné počítat při hydrografickém průzkumu Hádeckého údolí.

Otázka vstupu do paleosystému Malý lesík pomocí závrtů na náhorní plošině Skalka
Paleosystém Malý lesík musí podcházet pod náhorní plošinou Skalka ve velkých hloubkách a patrně proto jeho průběhu neodpovídá na povrchu odezva v podobě závrtů. Skalka je na povrchové krasové jevy velmi chudé území. Navíc její povrch byl v minulosti značně přemodelován lidovou těžbou vápence. Stovky mělkých depresí, jež se nalézají po celém povrchu plošiny, nejsou závrty, ale staré lůmky na vápenec. Je pravděpodobné, že případné krasové jevy (závrty) byly antropogenní činností zastřeny a přemodelovány a proto je dnes velmi obtížné na Skalce jednoznačně identifikovat skutečné závrty. Jsou velmi vzácné, nenápadné a je velmi problematické usuzovat na základě jejich pozice na směr průběhů jeskyní.
Zajímavý je závrtek Zub při j. okraji plošiny v blízkosti opuštěného lomu Na Dolinách, který se nachází přibližně v oblasti, kde intuitivně očekáváme průchod podzemního řečiště z Novodvorského ponoru (j. Ponorný hrádek). Při speleologickém průzkumu závrtku ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno bylo v závrtku dosaženo vyklízením zasucené propástky hloubky 10 m. K dosažení předpokládaného horizontu podzemního odvodňování by však bylo nutné propástku prokopat ještě asi o 50 – 60 m hlouběji.

Závěr
Hluboko pod náhorní plošinou Skalka na horním povodí Říčky v j. části Moravského krasu by se tedy mělo nacházet několik kilometrů neznámých jeskynních prostor, vázaných na (paleo)hydrologické podzemní odvodňování tohoto speleologicky téměř neznámého území. Dodnes z nich známe jen několik málo metrů v jejich ponorných oblastech v jeskyni Malý lesík a Ponorný Hrádek. Vzhledem k tomu, že na tomto vysoce položeném území nikdy neexistovaly žádné velké a významné vodní toky, nebudou jistě zdejší jeskyně žádnými rozměrnými podzemními tunely, ale spíše jen menšími erozními chodbami a plazivkovitými trativody. Ale to je přece stejně krásné…
Fyzické objevení jeskyní pod plošinou Skalka však bude asi velmi náročné pro značné zasedimentování ze směru od jeskyně Malý lesík, malou dimenzovanost odtokového trativodu ze směru od jeskyně Ponorný Hrádek (který je navíc v letních měsících sužován zvýšeným výskytem CO2) a absencí závrtů na povrchu. Průzkum odtokového trativodu Ponorného Hrádku, který směřuje do neznáma pod náhorní plošinu Skalka, však může ještě velmi překvapit.
Snad šťastná náhoda, obtížný speleologický průzkum, či odstřel v lomu Skalka s.r.o. přispěje jednou k jejich objevení. Tento příspěvek byl prakticky jedním z prvních pokusů, jak na existenci neznámých jeskyní pod náhorní plošinou Skalka upozornit.

Dovětek ke konci speleologického průzkumu jeskyně Malý lesík.
Hlavním argumentem k zastavení speleologického průzkumu Malého lesíka byla plošně poměrně rozsáhlá deponie sedimentů vytěžených za víc než 50 let z nitra jeskyně. Pravda však je taková, že vyvážka je v terénu před jeskyní velmi pečlivě rozhrnutá a svým vzhledem připomíná starou akumulační terásku Březinského potoka. Opravdu jen oko zkušeného odborníka časem pozná, že se nejedná o přírodní útvar. Zastavení speleologického průzkumu jeskyně, která se navíc nachází v dosahu hospodářské krajiny, z důvodu nemožnosti ukládání těžených sedimentů se proto v jednom konkrétním případě lokality Malý lesík jeví jako zbytečně přísné opatření. Před jeskyní je dodnes dostatek volného místa k ekologicky šetrnému ukládání vytěžených sedimentů, pouhé 3 m od silnice Ochoz – Březina.
Ale je možné, že zájem o průzkum Malého lesíka začali ztrácet i samotní jeskyňáři, neboť s demontáží závěsné lanovky, kterou se transportovaly sedimenty z horního patra, započali už před deseti lety, tzn. dávno před oficiálním zastavením průzkumných prací. Demontáž unikátní těžební lanovky, kterou byl Malý lesík proslulý, a bez níž je průzkum spodních pater nemožný, je tak trochu hříchem na budoucích generacích badatelů, kteří budou chtít v Malém lesíku bádat třeba až za sto let.
Navíc speleologický průzkum končí přesně v tom okamžiku, kdy by začal být opravdu zajímavý. Po celých desetiletích v podstatě monotónní kopáčské dřiny je konečně dokopána Propástka až na skalní dno a jsou odhalena ústí odtokových chodeb. Teprve teď by začal být průzkum doopravdy speleologicky zajímavý… Na příkladu objevu volných prostor v Hlavní odvodňovací chodbě je jisté, že spodní patro za clonou sedimentační stěny Propástky skrývá ještě nejedno speleologické překvapení…

Celková délka jeskyně Malý lesík (horní i spodní patro) je na konci speleologických průzkumných prací v roce 2003 okolo 350 m. Skutečnou délku jeskyně nikdo nezná, ale údaj 350 m je poměrně přesný. Znamená to, že jeskyně Malý lesík je po Ochozské jeskyni v přítomné chvíli druhou nejdelší jeskyní povodí Říčky v j. části Moravského krasu.
Malý lesík byl ale nejen tradičným speleologickým pracovištěm, ale též místem, kde se lidé mohli scházet, což je druhá, neméně důležitá a krásná funkce jeskyní. Jeskyně totiž nejsou úkryt jen pro netopýry, ale i pro lidi.

Epilog
Tento příspěvek byl věnován všem bezejmenným jeskyňářům, kteří v letech 1949 – 2003 bádali v Malém lesíku a zanechali v něm své sny, mládí, lásku a srdce.

Poděkování
Autor příspěvku děkuje panu Petru Kosovi ze ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno za spolupráci při sestavování článku o jeskyni Malý lesík a Janu Vítovi a Jiřímu Otavovi z České geologické služby Brno za odborné připomínky k textu.

Základní bibliografie o jeskyni Malý lesík (publikované práce):
Burkhardt R., Homola B., Ševčík A. (1960): Příspěvek k poznání krasových jevů Babické plošiny a údolí Březinského potoka v Moravském krasu. – Kras v Československu, 1: 1 – 13. Brno.
Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskyně v povodí Říčky. – MS, ZK ROH KSB. Brno.
Kos P. (1994): Hlavní březinský paleoponor – jeskyně Malý lesík. – Speleofórum 94, XIII: 31. Brno.
Kos P. (1997): Výsledky teplotního měření na lokalitě Březina – j. Malý lesík 1994. – Speleofórum 97, XVI: 17 – 18. Praha.
Kos P. (1997): Nález pravěké keramiky a fosilních kostí v jeskyni Malý lesík u Březiny (okr. Blansko). – PV (1995 – 1996). Brno.
Kos P. (1999): Hydrografické změny ve spodních patrech jeskyně č. 1405 Malý lesík v roce 1997 – 1998. – Estavela,1, 1: 19 – 20.
Kos P. (1999): Nález pravěké keramiky a fosilních kostí v jeskyni Malý lesík u Březiny. – PV, 39 (1995 – 1996): 75 – 80. Brno.
Kos P., Harna I. (2002): Opomenuté 50. výročí průzkumu jeskyně Malý lesík u Březiny. – Speleo (Praha), 34: 47 – 50.
Kos P., Vít J. (1998): Sedimentární výplň v jeskyni č. 1405 Malý lesík u Březiny (Moravský kras – jih). – Speleofórum 98, XVII: 10 – 12. Praha.
Šenkyřík M. (1994): K problému neznámých vod ve spodním patře jeskyně Malý lesík. – Speleofórum 94. Brno.
Vrána M. (1988): Jeskynní výzkum u Březiny. 40. let trvání Březinské skupiny Speleologického klubu Brno. – Knihovna Čes. speleol. Spol.,12. Praha.


ZPĚT