|
8. března 2023 Křtiny stále tajemné. Úvaha před redakční uzávěrkou sborníku Acta Speleohistorica o Křtinách. Jednou bude třeba znovuotevřít ossárium a dokončit průzkum. Má to svůj velký význam pro přesnější datování vzniku mystéria kostnice. Ty zazdívky jsou nadále výzva k pochopení pro budoucí generaci. Též by bylo záhodno Kryptu pod věží přesněji zmapovat. To je již úkol pro další zájemce o křtinské podzemí. Uvidíme co všechno pod těmi zazdívkami najdou. Možná tajemný křtinský poklad! Snad mi nebude někdo vyčítat, že jsem to nedodělal. Nebylo to v našich praktických možnostech. I tak jsme udělali velký kus práce. Též barokní dysfunkční kanalizační systém pod ambity a rajským dvorem je třeba pročistit od sedimentů prozatím deponovaných v igelitových pytlích. Co se týká budoucích objevů, Křtiny jsou stále pole neorané z hlediska archeologie. Snad barokní novostavby ponechaly nějaký prostor pro středověké nálezové okolnosti, např. na spálenisku, či v místě německého kostela či jiných staveb. O tom není pochyb, že takové středověké situace ve Křtinách nepovšimnuty skutečně existují. Něco tam určitě ještě je. Pokud tato publikace přivede archeology k jejich objevení, byl splněn jeden účel, za nímž byla sepsána. Též pomalované lebky je nutné všemožně ochraňovat, abychom jednou nelitovali, že jsme je vůbec vyzvedli ze skrytosti onoho trezoru v podzemí základů věže. O to prosím především křtinské kněze, kteří převzali zodpovědnost za tuto nečekanou unikátní archeologickou památku. Je to tedy na jejich zodpovědnost co se s ní stane. Kresby na lebkách však zatím blednou... Snad je proto dobře, že část tohoto nálezu je uložena na Anatomickém ústavu Lékařské fakulty MU v Brně. To umožňuje na pomalovaných lebkách nějaké vědecké výzkumy. Pocházejí tedy tyto lebky s vavříny z římských katakomb, jak nadhodil archeolog Prof. Josef Unger? (viz kapitola: Nástin interpretace pomalovaných lebek na str. 75) Vavřínový věnec je i antický symbol starého Říma. Každopádně jsou pomalované lebky ze Křtin stále nedobádané a stále voní tajemstvím, stejně jako celé naše středověké Křtiny. Svým dílem jsem se na to snažil upozornit v tomto spise "Acta Speleohistorica". Chtělo by to nějakého církevního historika raného křesťanského umění z Vatikánu, především specialistu na symbol kříže. Není mu tau na lebkách ze Křtin náhodou odněkud povědomé? Snad by katolická církev mohla využít svých kontaktů a někoho takového v Římě oslovit, což mimochodem již mi doporučoval nezávislý novinář zajímající se o naše pomalované lebky ze Křtin, Petr Podroužek (viz kapitola Denní tisk). Naše české kapacity jsou na tuto otázku zřejmě nedostačující. Mlčí. Ale kdo ví? Možná, že u nás žije nějaký opomíjený osvícený stařeček, který to ví... Jistě někdo takový někde existuje. Ungerova teze o původu pomalovaných lebek z Říma mne tedy zaujala a líbí se mi, neboť i z historie víme, že křtinský farář J. Tiehan roku 1738 napsal, že do středověkých křtinských kostelů byly shromažďovány ostatky svatých přinesené z Říma a jiných svatých míst... Jsme tedy na stopě správné interpretace tohoto objevu? Ale na to asi přijdou patřiční znalci církevního umění. A uvidíme co ještě zjistí Doc. MUDr. Lenka Vargová na Anatomickém ústavu LF MU v Brně. Má nějakou inspiraci s provedením stronciové metody. Tak uvidíme k jakým závěrům dojde. Ve světle výše uvedeného bych se vůbec nedivil, kdyby zjistila, že pomalované lebky se nejspíš dostaly do Křtin jako vzdálený import. Děkuji Vám, že jste spis dočetli až sem. Tuto knihu nakonec vydávám oproti původnímu záměru, ze zodpovědností k budoucím pokolením, celou v barvotisku a s dražší, ale kvalitní šitou - nikoli jen lepenou - vazbou, tak aby publikace vydržela v archivech pokud možno staletí. Vydávám svou knihu nakonec jako pouhý samizdat, jen pro odborné zájemce, bohužel s vyloučením širší veřejnosti. Jsem generálním sponzorem tohoto omezeného nákladu. Určitá, i když jen malá naděje tu však je, že křtinští kněží pochopí a hluboce procítí v srdci nadčasový význam této studie a vydají ji znovu pro zájemce z řad návštěvníků svého kostela. Já bych si této velkorysosti velmi vážil, kdyby se kniha dočkala zaslouženého rozšíření. Dala mi několik let práce plus k tomu několik desítek let práce v terénu podzemí chrámu, prací které jsem většinou odvedl zdarma k nohám Panny Marie Křtinské, té gotické Paní, před níž poklekaly a poklekají generace hluboko do minulosti. A k ním patřím i já sám, jakkoli se už nikdy nevzdám svého hinduistického náboženství a jógy. Náham Kartá. Nejsem konající, On, Bůh jediný je konající. Ať tomu budete věřit nebo ne, je to Pravda. S Láskou v tichu své poustevny se jemu klaním a Jeho uctívám. Svámího Mahéšvaránandu uctívám. To On mne vede už od narození, a proto toto dílo je i Jeho dílem. Jemu do kompetence dedikuji tento svůj spis vnitřní jógy a sádhany, duchovní práce na sobě samém. Děkuji Ti Svámiji, že mne vedeš po této stále radostnější Cestě Poznání a Boží Lásky. bratr Marek svámí Gyaneshwarpuri Jedná se o závěrečnou část této publikace: |