|
30.března 2024 Noční bdění v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu v jeskyni Trampů v Hádeckém údolí aneb podivný zálesák na Doupěti. Na Velký pátek, den kdy se slaví ukřižování Ježíše Krista, jsem se vypravil do Údolí Říčky v jižní části Moravského krasu. Všude bylo mnoho návštěvníků, kteří dokonce stoupali do svahu mimo cesty ke skrytým jeskyním. Z tohoto důvodu jsem doložil dlouho plánovanou návštěvu jeskyně Adlerova a místo toho jsem zamířil do více skryté jeskyně Trampů. Zde doopravdy nikdo nebyl. Stav jeskyně se dlouhodobě téměř nemění, i když v současné době je využívána nějakým neukázněným zálesákem, po kterém zde ležela umělohmotná láhev s tekutým podpalovačem na oheň, dále ešus zavěsený na skalní stěně a dokonce toaletní papír v igelitovém sáčku. Tento zálesák zde možná kouří marihuanu, čemuž odpovídá nepořádek v ohništi s nedopalky cigaret a celkové neutěšený stav pod portálem jeskyně, mysleno tím auricky. Myslím si, že ten kdo momentálně žije na Doupěti Trampů není zbožný člověk, jakkoli je to zálesák. V takovém nepořádku nemůže dobrý člověk existovat. Tento osadník se těžce vymyká dlouhodobé trampské tradici osamělých trampů a zálesáků v této požehnané jeskyni. Bylo by proto dobře, kdyby sem vůbec nepřicházel. Dávám mu tímto na vědomí nesouhlas jako staršího osadníka T.O.Doupě v této jeskyni. Ale nevyháním ho. Má právo zde chlastat pivo, nebo co tady dělá. Doufám, že si tohoto zápisu nevšimnou ochránci přírody. Neměli by vyštvat z tohoto místa tuto zkoušenou duši. Neměli by ho šikanovat a zastrašovat a vůbec navštěvovat kvůli ohni, který nic nezapálí, neboť je na skalním podkladu. Oheň neubližuje přírodě, jak se nás snaží přesvědčit, ani když případně shoří kus lesa. Je to odvěká součást koloběhu v přírodě. Na sopkách je prý úrodná půda. Za to může oheň, který vytryskl z lůna země. Neměl by tedy nikdo přehnaně utiskovat lidi za oheň a už vůbec ne zálesáky, trampy a poustevníky, kteří mají k ohní vypěstovaný zvláštní vztah, doslova úctu a jeho zbožné vnímání. Tohle poznání jsem vždycky cítil v jeskyni. Je mi proto líto Toníka Tůmy a ostatních strážců přírody CHKO Moravský kras zato že utiskují ostatní lidi kvůli ohni. S tímto omezováním Bohem daných svobod nás zálesáků, trampů a poustevníků by měli co nejdříve zcela přestat. Škodí to totiž duši. Tak to vidím já, Gyaneshwarpuri. Proto požehnaný dřívkovač, který je precedensem mezi tím co vyžaduje striktně nesmyslná litera zákona, kterou jistě do zákona vložili oni lovci a zabijáci jelenů a velkopodnikatelé se stromy lesních správ a podobná individua, vydávající se ve své pomýlené filozofii za ochránce a strážce přírody. V tom vidím velký paradox já jako zcela neškodný poustevník. Proto jsem si na Doupěti dnes rozbalil dřívkovač a zapálil v něm ohýnek. Na zem plnou neuklizených větví a kusu dřeva jsem položil igelitovou plachtu jako izolaci proti zemní vlhkosti a špíně a na ní jsem položil karimatku. Vodu na uvaření čaje jsem zatím neměl, přesto jsem se cítil výborně. Stále je to to dobré Doupě! Slunce pomalu zapadalo a do Údolí se začal vkrádat soumrak noci. Rozhodl jsem se že na Doupěti přespím do soboty. Držel jsem velikonoční půst. Na oběd jsem měl sice bílý jogurt s rohlíkem, ale jinak jsem o hladu. Na večeři jsem měl sýr a chléb - tedy opravdický poustevnický pokrm. Zažehl jsem svíčku a vonnou tyčinku a jsem v jeskyni osamělý jako kdysi v mládí. Se soumrakem jsem šel hned spát, ale probudil jsem se před půlnocí, kdy jsem napsal sms mamince aby netrpěla úzkostí. Znovu jsem se vzbudil před jednou hodinou ranní a měl jsem spoustu inspirativních myšlenek. Nakonec jsem ten tvůrčí adrenalin nevydržel a v jednu hodinu ráno jsem se vydal s kanystrem pro vodu. Šel jsem tmou jen při světle své bludičky čelovky okolo Pekárny dolů ze svahu Údolím k Pramenu Kaprálka u Vývěrů Říčky. Před druhou hodinou ranní jsem již byl i se 4 litry vody zpět na Doupěti a hned jsem rozdělal oheň v dřívkovači a uvařil si čaj. Takhle spontanně tedy žije poustevník. Jsem šťastný, že jsem našel toto opuštěné, nebo relativně opuštěné přírodní Údolí. O třičtvrtě na pět jsem se při horlivém zapisování svých opravdu zajímavých myšlenek uvědomil, že se již rozednívá. To znamená že jsem tuto noc z Velkého pátku na Bílou sobotu nešel vůbec spát. Nelituji toho. O pěti jsem začal připravovat ohýnek v dřívkovači a uvařil si ranní čaj. Potom jsem zalil popel z dřívkovače vodou a nachystal se na odchod zpět do civilizace. Toto místo mi opět mnoho dalo. Autobusem do Brna jsem jel z Ochoze od Votrubů.  |