ŠENKYŘÍK, M.P.2005: Bahenní jeskyně č. 1418 Málčina v Hádeckém údolí. Nový zajímavý poznatek o směru podzemního odvodňování. Teorie fosilního patra Říčky pod Lysou horou (Moravský kras – jih). Acta Speleohistorica 6/2005, s. 1-16, Habrůvka.Motto: Podle toho poznáte mé jeskyně, že v nich naleznete skleněné perly. Prolog Letošní příchod jara (2005) mne zastihl dne 16. března 2005 na jihu Moravského krasu, v jeskyni Křížově v Hádeckém údolí. Můj poustevnický ohníček na přicházející změnu tlaku zareagoval hustým dýmem a odmítal hořet. A následující den 17. března to již přišlo: začalo jaro, s ním obleva a povodňové tání sněhu. Dne 17. března 2005 (tedy v 1. den inundace) sestupuji do jeskyně Málčiny, abych učinil hydrologická pozorování. Periodický potůček, který na jaře pravidelně přitéká z horního patýrka nad Hlavní chodbou, již tekl. V Hlavní chodbě vytvářel 2 m vysoký vodopádek, na němž jsem odhadoval průtok 0,15 - 0,2 l.s-1 . Potůček začal téci z Přítokové chodby již pouhých několik málo hodin po začátku inundace, z čehož jsem usoudil na jeho závislost na některém blízkém povodňovém ponůrku v Ochozském žlíbku. Při této příležitosti jsem však učinil zcela nový, významný hydrografický poznatek o směru jeho podzemního odtoku. Potůček totiž od vodopádku neodtékal Hlavní chodbou do Blátivého dómu, jak se předpokládalo, nýbrž pod vodopádkem mizel do široce klenuté plazivky Spojky (Spojovací chodby) a v ní se rozléval směrem k Poradnímu dómku… Speleohistorie Málčiny jeskyně Málčina jeskyně byla oficiálně objevena dne 23.května roku 1909 členy německého spolku Verein Deutscher Turisten – sektion fűr Hőhlenforschung (V.D.T.): K. Kubáskem, G. Nouackhem a L.Kellerem. Ale již rok předtím - v srpnu 1908 - objevil K. Kubásek (který je mimochodem v archeologii znám jako objevitel slavné „ochozské čelisti“ neandrtálce) po průkopu závrtku u skalní stěny poblíž Švédova stolu úvodní partii jeskyně v délce 30 m (ANONYMUS 1909), zvanou dnes Jižní a Poradní dóm. V tomuto místu se znovu vrátil se svými přáteli z vyšší německé technické školy a dne 23. května 1909 odtud společně pronikli nizoučkým průkopem plazivkovité Spojky do šedesát metrů dlouhé krásné páteřní Hlavní chodby, kterou prošli napříč ostrohem Svatých schodů do obrovského dómu (Blátivý a Kamenitý dóm). Tím K. Kubásek, G. Nouackh a L.Keller objevili v podstatě celou, dnes známou jeskyni, 2. nejdelší v údolí Říčky. Její délku uvedli 120 m, a pojmenovali ji po Kubáskově sestře „Maltschigrotte“. A již druhý den po objevu - 24. května 1909 - vkládají o svém úspěchu zprávu do německého brněnského denníku Tagesbote (ANONYMUS 1909, DVOŘÁK 1950, BALÁK a kol 2001, s.153). Jméno jeskyně by se tedy mělo správně psát „Maltschina jeskyně“ (viz.: SKUTIL 1944, s.83), později se vyskytlo i pojmenování „Bahenní jeskyně“ (PRIX 1947, s.26), které je opravdu výstižné, ale nemá prioritu. První speleologická mapa Málčiny jeskyně pochází z r. 1929 od čelního představitele německé organizace V.D.T. ing. K. Feitla, a zůstává v platnosti dodnes (repro in.: HIMMEL – HIMMEL 1967). V roce 1928 se o jeskyni stručně zmiňuje Antonín Boček ve svém Průvodci do Moravského krasu, který však o Málčině zaznamenává pouze jedinou větu, že: „vykazuje nádhernou ornamentiku a souvisí asi se spodními vodami“ (BOČEK 1928, s. 290). V roce 1948 výrazně vstupuje do historie poznání Málčiny jeskyně člen brněnského Speleoklubu Jaroslav Dvořák, který učinil „zajímavé zjištění… když zjistil, že tudy protéká vodní ručej, který mizí v bahnitém závrtu ve velké prostoře Málčiny jeskyně. Tímto zajímavým zjištěním byla potvrzena domněnka A.Bočka o souvislosti Málčiny jeskyně s podzemními vodami (VÝBOR SK 1949, s. 90-91, DVOŘÁK, 1949, s. 37). „Na návrh A.Bočka bylo provedeno virgulové ohledání, které prováděl známý proutkař pan Knap z Drysic“ (VÝBOR SK 1949, s. 91) a v blízkosti j. Málčiny byl nalezen závrt, kde se započalo se sondováním (P.R.1949, s.303). V letech 1948-1952 zkoumali Málčinu jeskyňáři Speleologického klubu v Brně sdružení okolo Jaroslava Dvořáka v tzv. Hádecké skupině, kteří se pokoušeli proniknout z oblasti Poradního dómu „k podzemnímu řečišti Hádeckého potoka, a do nyní již neaktivního starého propadání ležícího pod Švédovým stolem“ (P.R. 1949, s.303, DVOŘÁK 1949, 1950, VÝBOR SK 1950, s. 83, DVOŘÁK 1952, s.228). V roce 1949 byla Málčina nově zmapována (P.R.1949, s. 303) a tento „Dvořákův plán“ byl uveden do literatury v roce 1950 (repro in.: DVOŘÁK 1950). V roce 1951 bylo sondováno i v Blátivém dómu v místě podzemního vývěru a ponoru občasného potůčku (VÝBOR SK 1952, s.37). Poslední zprávy o průzkumu jeskyně Málčiny se v literatuře ztrácejí v roce 1952, kdy se ještě „po velmi namáhavém průkopu podařilo prodrát do nové síně bývalého paleoponoru“ (VÝBOR SK 1953, s. 78), avšak již následující rok ve Výroční zprávě brněnského Speleoklubu nacházíme z Málčiny pouze zmínku, že v ní „byly studovány poměry, za nichž dochází ke vzniku nickamínku“ (VÝBOR SK 1954) „Od dob činnosti Hádecké skupiny již nebylo v jeskyni soustavněji bádáno“ (HIMMEL – HIMMEL, 1967, s. 28), lokalita sloužila spíše jen exkurzním účelům, a byla zde konána ojedinělá hydrologická pozorování. Současnost jeskyně Protože v jeskyni není co zničit, a její pověstné bláto z ní nikdo neodnese, zůstává Málčina (spolu s nedalekou Netopýrkou) dlouhodobě otevřená. Její nenápadný vchod je však v úbočí Svatých schodů dobře skrytý a ví o něm jen místní znalci. Do svážné mazlavé vstupní skluzavky se průměrný tůrista neodváží, a jeskyně je proto se svojí délkou chodeb okolo 190 m, občasným útočištěm 
hlavně pro začínající jeskyňáře, skauty či trampy. A přece se jen jediný metr za plazivkovitým vchodem (pozn.: objevný vchod je zavalený) nachází jedna z největších dómových prostor jižní části Moravského krasu, a v jeskyni je ke spatření i skutečný geologický poklad, o němž sám geolog J. Dvořák vydal svědectví, že „snad nemá takovou klasickou obdobu v celém Moravském krasu“ (DVOŘÁK 1950, s. 65). Je to známý málčínský „Jícen děla“ – relikt tlakového erozního kanálu z nejstarší vývojové fáze jeskyně, který jako zázrakem zůstal zachován i po zmlazení chodeb. Jinak je jeskyně pověsná hlavně svým blátem. Na poč. 90. let podnikla Správa CHKO pokus o uzamčení této tradiční blátivé exkurzní lokality, který však byl nezávislými ekology vnímán jako zbytečně přísné opatření (ŠENKYŘÍK 1994, s.40). Zavařená vstupní uzávěra po nějakém čase ze vchodu jeskyně zase zmizela, a od té doby zůstávají jeskynní systémy pod Svatými schody osvícenecky opět volně přístupnými.
Já sám Málčinu znám již od roku 1982. Při jednom ze vstupů do této jeskyně jsem tehdy, na jaře roku 1984, pozoroval v Málčině padat ze stropu Hlavní chodby asi 2 m vysoký vodopádek. Ve svém speleologickém mládí jsem se však domníval, že se jistě jedná o hydrologický jev všeobecně známý speleologickým kmetům. Nevěnoval jsem mu proto více pozornosti, jen mi bylo divné, že sympatická meandrující erozní chodbička, která je skrytá až na balkónku u stropu Hlavní chodby (z níž podzemní potůček vytéká), není zakreslená v žádné speleologické mapě. O několik let později (kolem r. 1995) si tohoto neznámého podzemního přítoku do Málčiny jeskyně všiml jiný jižanský krasový badatel, Petr Kos z Mokré, který byl rovněž udiven, absencí jakékoli literární zmínky (KOS, P., ústní sdělení, kolem r. 1995). Dokonce ještě ani v roce 1999 se zdejší hlavní autorita přes hydrografii Hádeckého údolí, RNDr. Jan Himmel, ve svém syntézním článku, speciálně věnovaném novým poznatkům o hydrografii Málčiny jeskyně, o existenci jarního vodopádku v Hlavní chodbě – nezmiňuje. (HIMMEL 1999). Bylo proto pro mne překvapením, že „Periodický potok, který se nachází zhruba v polovině Hlavní chodby, dva metry nad úrovní jejího dna“ byl pro vědu řádně objeven až v roce 2001, kdy byl zanesen do literatury RNDr. Ivanem Balákem ze Správy CHKO Moravský kras (BALÁK 2001, s. 60), a J.Himmel jeho prioritu následně potvrzuje (HIMMEL 2002, s. 9). Epizoda s objevem Přítokové chodby nad vodopádkem nám jen dokresluje v jakém stavu poznání je speleologická problematika Málčiny jeskyně.Poznámky ke genezi a speleologickým perspektivám jeskyně Nikdo nepochybuje o tom, že Málčina jeskyně je monumentálním paleoponorným hltačem vod Hádecké Říčky s předpokládaným - vysoce zasedimentovaným - podzemním odvodňováním k J, pod úbočí Lysé hory. Otázka prolongace Dvořákova ponoru v Blátivém dómu Za kritické místo jeskynního systému je přitom tradičně považován Blátivý dóm (BALÁK 2001, s.37), kde se jistě nachází pohřben hlavní odvodňovací paleoponorný kolektor této jeskyně, který se snad nacházel v Z cípu Blátivého dómu, který působí dojmem zařícené chodby větších rozměrů, a nikoli jen jako vysucení jeskynního komína. Dno Blátivého dómu, které je dodnes inundováno „Dvořákovým podzemním potůčkem“, se ale nachází v 317 m.n.m. (nivelace dle HIMMEL 2000, s.17), tedy maximálně 9 m nad hladinou spodních vod, kterou Málčině diktuje 700 m vzdálený Vývěr Říčky I (308 m.n.m.). Praktický speleologický průzkum „Dvořákova ponoru“ na mokvajícím dně Blátivého dómu se tedy jeví dosti diskutabilní, a byl by jistě přírodními faktory značně limitován, a to navzdory Dvořákovu tvrzení, že se zde „mezi balvany voda prodírá s hukotem do dalších, asi volných prostor“ (DVOŘÁK 1952, s. 228), což zde později nebylo již pozorováno (HIMMEL 1999, s. 17). Též velmi vzácně se objevující podzemní jezero, vzlínající za povodňových úkazů ze dna dómu (PRIX 1949, s.37, HIMMEL 2000, ŠENKYŘÍK, osobní pozorování 21.3.2005), svědčí spíše o poloucpaném sifonálním stavu na odtokových trativodech pod Blátivým dómem. O Dvořákově podzemním potůčku se ví, že ještě před přítokem do Blátivého dómu bifurkuje (DVOŘÁK 1952), a J. Himmel o potůčku zjistil, že je živen směsí vod z ponorů Říčky a vod čistě krasově autochtonních (HIMMEL 1999, s.17). Tajemství málčinského horizontu 322-321 m.n.m. Naproti tomu zůstává zcela otevřena - ba nepovšimnuta - prolongace velmi výrazného, téměř vodorovného málčinského paleopatra 322 – 321 m.n.m. (Hlavní chodba s trativody, Spojka, Poradní a Jižní dóm), visícího 4 – 5 m nad dnem Blátivého dómu. Protože v jeskyni docházelo k podzemnímu soutoku dvou ramen podzemní Říčky (vchody č.1 a 2) a navíc pravděpodobně i Ochozského podzemního potoka (ucpané trativody na J konci Hlavní chodby), není dodnes dokonce rozřešena ani diametrální otázka, odkud kam vodní paleotoky jeskynními chodbami vlastně tekly. Generální, speleologicky významný směr, se zde jeví být J, resp. JV. Tyto chodby mají evidentně náběh na bludištní systém, a je to jen jejich vysoký stupeň ucpání jílovitým blátem zvodnělé a přilnavé konzistence (málčinské bahýnko – to je opravdu pojem!), co odpuzuje průměrného jeskyňáře od jakékoli speleologické činnosti v této jeskyni. Zcela neznámou jeskyni - „druhou Málčinu“ – např. očekávám v exponovaném břehu Svatých schodů mezi Švédovým stolem a Netopýrkou. Rovněž severně od Málčiny je ještě prostor, kam by se jedna neznámá jeskyně vešla. Teorie fosilního paleopatra Říčky pod Lysou horou Málčina je jeskyně, která ještě má svá nepovšimnutá tajemství. Pokud pomineme výše naznačené, avšak půdorysně omezené speleologické rezervy vlastní ostrožny Svatých schodů, jejíž potenciál však může činit (ve spojení s Netopýrkou) snad až 1 km chodeb (ŠENKYŘÍK 2005), zůstává především neobjasněna speleologická funkce nedalekého nebetyčného vápencového útesu Lysé hory, v níž se odjakživa tuší rozlehlé podzemní prostory. Dosud se v podzemí Lysé hory reálně uvažuje o existenci pouze nejnižší, trvale zatopené, jeskynní etáže protékané recentním tokem podzemní Říčky s přítoky, kterou Vývěr Říčky I potápí v 308 m.n.m. do freatické zóny. Má otázka však ale zní: co víme o paleopatru Říčky pod Lysou horu, z její předposlední vývojové fáze, které by odpovídalo málčínskému horizontu 322 – 321 m.n.m., k němuž činí naprosto vodorovné paleoponorné chodby v Málčině jeskyni náběh? (!) To je jistě zajímavý námět na další zamyšlení! Vápencový masiv Lysé hory, obtékaný Říčkou a Ochozským potokem, tedy splňuje všechny předpoklady, aby měl slušně erozně poddolovanou základnou… Až zde jednou jeskyňáři ztratí ostych z bláta, možná že se Málčina stane vstupní branou k podzemnímu tajemství naší krásné jižanské lysohorské skalní královny. Již v roce 1947 o něm dr. Rudolf Prix prorocky napsal půvabnou větu: „Úsek k výtokům Říčky je neznám a veškeré domněnky pro významné objevy jsou oprávněny“ (PRIX 1947, s.26). Nezbývá ji než realizovat. Závěr Význam zde dokumentovaného hydrologického pozorování z jara 2005, spočívá ve zjištění, že jinak bezvýznamný a vcelku nepatrný „Ochozský periodický potůček“, přitékající horním patýrkem nad Hlavní chodbou (který má svůj původ nepochybně v přilehlém Ochozském žlíbku – HIMMEL 2002), se sekundárně načepoval a reaktivuje výrazný fluviální paleohorizont Říčky 322 – 321 m.n.m., o němž zde předpokládám, že bude asi mít svůj logický protějšek pod Lysou horou. Toto hypotetické opuštěné paleopatro Říčky by se mělo na základě přednesených indicií nacházet již (těsně) nad hladinou podzemních vod, a ani sedimenty nemusí být zcela ucpáno. Odtékající potůček, mizící pod stropními kulisami široce klenuté Spojky (trativůdek směřující k J?), nám tedy od Jarního vodopádku ukazuje cestu pryč z tohoto nepřehledného zasedimentovaného málčinského bludiště, přímým směrem do tušené speleologické Mekky – pod Lysou horu. Při troše štěstí se tam může průchod pod dnem Ochozského žlíbku z „Málčinky“ podařit. Nezvěstný „málčinský“ paleovývěr Říčky je třeba hledat pod J úpatím Lysé hory, cca 350 až 900 m JZZ od vlastních paleoponorů v Málčině jeskyni. Budu rád, pokud tento můj článek bude inspirovat některého nadšence, který by se - po 50 letech nečinnosti v Málčině jeskyni - ujal aktivního řešení této opomíjené speleologické problematiky. Kdybych nebyl vytížen výzkumem Habrůvecké plošiny, sám bych se o průnik pod Lysou horu pokusil… Dovětek Po zveřejnění mého hydrografického postřehu, že potůček od vodopádku v Hlavní chodbě odtéká do Spojky se přihlásili členové ZO 6-12, kteří mne upozornili nato, že si toho „již před rokem (r. 2004) všiml Kůča“ (Petr Kučera, člen ZO 6-12, který v roce 2004 přicházel bádat do Přítokové chodby nad vodopádek, KOS 2005, s. 56). Poděkování Doc. PhDr. Martinu Olivovi a p. Ireně Rozsypalové za umožnění studia staré speleologické literatury v pozůstalosti po Krasovém oddělení v archivu Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy CHKO Moravský kras za připomínky k textu. Tento článek byl věnován málčinskému badateli RNDr. Jaroslavu Dvořákovi DrSc, který musel být skutečným speleologem, když dokázal bádat v Málčině jeskyni. Bibliografie základní prací o Málčině j.: ANONYMUS 1909: Erschliessung einer neuen Tropfsteinhőhle in der Mährischen Schweiz. Tagesbote, 59, 240 (24.5): 3. Brünn. BALÁK, Ivan a kol., 2001: Údolí Říčky v Moravském krasu. s. 1-214. Blansko 2001. BOČEK, Antonín, 1928: Průvodce Moravským krasem. Praha 1928, s. 1-324. DVOŘÁK, Jaroslav 1949: Příspěvek k problému hydrografie Ochozska. Československý kras, r. 2, s. 36-37. DVOŘÁK, Jaroslav., 1950: Jeskyně Málčina v Hádeckém údolí. Československý kras, r. 3, 1950, s.63-66. DVOŘÁK, Jaroslav., 1952: Hydrografie jeskyně Málčiny v Hádeckém údolí. Československý kras, r. 5, s. 228-230. Brno 1952. HIMMEL, Jan – HIMMEL, Petr, 1967: Jeskyně v povodí Říčky. ZK ROH KSB. Brno 1967. HIMMEL, Jan 1999: Hydrografie jeskyně Málčiny v Moravském krasu ve světle nových výzkumů. Speleofórum 99, r. XVIII, Praha 1999, s. 15-18. HIMMEL, Jan, 2000: Hydrogeologie největšího občasného podzemního jezera v povodí Říčky. Estavela č. 4/2000, s. 14-19. HIMMEL, Jan, 2002: K původu vod v jeskyni Málčině. Speleo č. 34, s.9-10. Brno 2002. KOS, Petr 2005: Zpráva o činnosti ZO 6-12 Speleologický klub Brno za rok 2004. Speleofórum 2005. r. 24, Praha., s. 55-56. PRIX, Rudolf, 1947: Badatelské vyhlídky v jižní části Moravského krasu. Časopis turistů , roč. LIX, s. 26-27, Praha 1947. PRIX, Rudolf 1949: Z výzkumu jižní části Moravského krasu. Československý kras, r.2, s. 37-38. Brno. P.R.1949: Z činnosti Speleologického klubu Brno. Československý kras, r. 2, říjen 1949, s. 302-303. SKUTIL, J., 1944: Na Říčkách. Časopis turistů, roč. LVI, s. 82-83, Praha 1944. ŠENKYŘÍK, Marek, 1994: Recenze: Kateřina Sobotková – Antropogenní změny krajiny v údolí Říčky v jižní části Moravského krasu mezi vodní nádrží Pod Hádkem a Muchovou boudou. Speleo č. 18, s. 37-43, Praha 1994. ŠENKYŘÍK, Marek, P., 2005: Objev zavaleného vchodu Barunčiny jeskyně pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 2/2005, s. 1-6, též in: Speleo 42/2005. Brno (v tisku). VÝBOR SK 1949: Výroční zpráva o činnosti za rok 1948. Československý kras, r.2, s.79- 100. VÝBOR SK 1950: Český speleologický klub pro zemi Moravskoslezskou v Brně. Výroční zpráva o činnosti za rok 1949. Československý kras, r. 3, s. 69-93. Brno 1950. VÝBOR SK 1952: Výroční zpráva o činnosti Speleologického klubu v Brně za rok 1951 (v orig. vlivem tiskové chyby uveden rok 1952). Československý kras, r. 5, s. 29-43. Brno 1952. VÝBOR SK 1953: Výroční zpráva o činnosti Speleologického klubu v Brně za rok 1952. Československý kras, r. 6, s. 74-80. Brno 1953. VÝBOR SK 1954: Výroční zpráva Speleologického klubu v Brně pro rok 1953. Československý kras, r. 7, s. 74-81. Brno 1954. Epilog Abych nabyl jistotu, že periodický potůček opravdu odtéká od vodopádku z Hlavní chodby do Spojky „směrem k Poradnímu dómu“, navštívil jsem Málčinu ještě jednou o 4 dny později, dne 21.3.2005. Večerní osamělý sestup do jeskyně byl trochu strašidelný. Již z dálky ke mně doléhalo zurčení vodopádku v Hlavní chodbě, jarní potůček byl dosud hydrologicky aktivní. Stejně jako při své předchozí návštěvě (dne 17.3.2005) jsem průtok na vodopádku shodně odhadoval na cca 0,2 l.s-1. Současně jsem nyní - 4. den trvání inundace - definitivně potvrdil správnost svého předchozího pozorování. Podzemní potůček totiž ani po 4 dnech své nepřetržité hydrologické aktivity nenastoupal (z trativodu poblíž „Jícnu děla“) do Hlavní chodby a neodtékal tedy do Blátivého dómu, nýbrž bez zahlcení vtékal do široce klenuté „Spojky“, v níž líně mizel někam směrem k Poradnímu dómu. Tam jsem ho však ve svém roztrhaném overalu, do plazivkovitého polosifonu, nenásledoval. Zde někde vpravo pod skalními kulisami se však nachází neznámý, hydrologicky průtočný odtokový systém pod Lysou horu! Zde je třeba kopat! Odtékající potůček ukazuje cestu… Když mohou existovat bahenní lázně, tak může existovat i speleologický průzkum jeskyně Málčiny! Související článek: Příspěvek ke speleohistorii a poznání geneze Málčiny jeskyně (Moravský kras - jih) |