|
19.4.2021 Zmámý jižan Kamil Pokorný se stává badatelem středu. Zažívá první fascinaci a uhranutí z krasu střední části Moravského krasu. Ptá se, proč ten či onen závrt nikdo nezkoumal. A raduje se ze srdička nalezeného na Jáchymce. Nezbývá než mu popřát aby si své okouzlení středu dlouho nosil v srdci. Střední část je mnohem více zkrasovělá než jih. Proto jsem i já doputoval do krajiny středu. A Děravku nenalezl. Inu, Děravka se chrání. Ale byl kousek od ní. Bylo to u toho rybníčku... Děravka je ten střed, který stále hledáme. Trochu mne zamrzelo, že i já už nejsem speleolog. Já dám všechno Bohu. Já mám křesťanský kříž rád. Já mám už meditační rozměr. Básník této krajiny. Nejtišší duše. Bude dobře. Stále líp. Poustevník Marek se loučí. Mám vás rád. Umírám ale světským zálibám. Nade mnou je kosmos. Uvnitř i vně. Však On mi to všechno bohatě vynahradí. Nejdůležitější je víra v Boha. To je ta síla, která činí nemožné možným. Z hloubky duše žehnám. Nevrátím se již zpět. Mě vítá jiný svět. Ráj mystiků zde na zemi i v podzemí. Srdce se rozehřívá. Vítej doma v chrámu srdce. Vím komu jsem se odevzdal. Jenom se modlit k Bohu. Neobávej se. Mystik se nechová, tak jak chápe svět. Kamile, z celého srdce žehnám při tvém objevování Moravského krasu střed. |