¨

	3.6.2021 Můj světec Dévpurídží - příběh první. "Kolem Dévpurídžího se denně dálo množství malých zázraků. Kajlášské satsangy trvaly tři roky. Jenomže postupem času začala do ášramu chodit spousta lidí ne proto, aby nasytili ducha, nýbrž proto, aby si nacpali žaludek. Světcova slova sice každý nadšeně poslouchal, ale málokdo se je snažil uskutečňovat v životě. Šrí Děvpurídží viděl, že plýtvá časem. Rozhodl se se satsangy skoncovat. Jednoho dne, když byl ášram opět plný k prasknutí, vykřikl světec: "Ven! Všichni ven! Řítí se strop!" Nikdo se ani nehnul. "Tropí si z nás blázny! Zkouší nás!" říkali si lidé v duchu. Jak by se mohl řítit strop! Taková solidní stavba. Před třemi lety nová. V tu chvíli se ozval praskot a ve stropě se objevila hrozivá trhlina. Teprve teď se přítomní drali o překot k východu a utíkali do všech stran. Za chvíli se zbořily i stěny. Celá stavba se sesula pod Dévpurídžího upřeným pohledem. Nikomu se ovšem nic nestalo, ani těm, co nestačili utéct. A to ještě nebylo všechno. Dévpurídží zvláštním hučivým zvukem přivolal obrovské hady a ti zahnali na útěk vesničany, kteří z bezpečné vzdálenosti okouněli a čekali, co se bude dít dál. Dlouhou dobu se o této hrůzostrašné příhodě vyprávělo a nikdo pro ni neměl vysvětlení. Někteří tvrdili, že se světec zbláznil, jiní přičítali vinu sami sobě, ale té nejhlubší příčiny se nikdo nedopátral. Tak skončily Dévpurídžího veřejné satsangy. Od té doby hovořil jenom s těmi, kdo za ním přišli s opravdovou touhou dojít poznání a najít nejvyšší Pravdu." Paramhans svámí Mádhavánanda Lila Amrit. Život Božského Mistra šrí Maháprabhudžího ZPĚT