Proč fotografuji

Translation: anglická vlajka

Ve fotografování se cítím být následovníkem mistra fotografa Bohdana Holomíčka z Krkonoš, který fotografoval Václava Havla již za časů Charty 77. On si mě určitě nepamatuje, ale byl to on kdo probudil můj zájem o fotografování. Pamatuji si jen, že tam na krkonošských hřebenech stále mačkal spoušť svého oprýskaného Nikonu z čehož vznikly prvotřídní ostré černobílé fotografie nás krkonošských horských cestářů. Ty nám mistr Holomíček věnoval.

Ve focení jsem jenom amatér, tedy ten který vše činí z lásky. Fotografování mi přináší štěstí. Fotím rád. Já musím fotit. Focení je mé žití. Fotím, tedy jsem! Fotím pro radost.

Rád bych zde oslovil potenciální zájemce o focení, aby podobně jako já s focením začali, nezáleží na značce i když já nikonista propaguji nyní taktéž japonský Olympus. Splnil jsem si tak malý sen, kterým zachycování pomíjivých okamžiků, které však jednou mohou být velmi mystické, určitě je. To Bohdan Holomíček věděl, proto za svůj život proexponoval údajně železniční vagón filmových svitků. Bohdan foti z lásky. Fotí svět kolem sebe s oním zaujetím, které prozrazuje velkého umělce. Tu zálibu ve focení jsem zdědil po Bohdanu Holomíčkovi.

Jiným mým zdrojem inspirace pro fotografování byl svámí Čitánand z Yogy in Daily Life, který stále se stejným zaujetím portrétoval našeho Mistra Paramhanse svámího Mahéšvaránandy, jistě s cílem zvěčnit a vystihnout Jeho pravou Božskou podobu.

Na co v roce 2020 fotografuji: