vnitřně spojený s věčnějsoucím duchem, ať pěstuje samotu, ovládá svou mysl a nestará se o světské bohatství a jeho shon."  Toto místo se nachází někde v Moravském krasu. Je to historický lůmek po lidové těžbě vápence, jakých jsou v krasu tisíce. Tento lůmek je však atypický, neboť je tvořen těžební jámou se svislými stěnami. Pochází asi z 19. století, může však být i starší. Zůstává otázkou, proč dávní vápeníci komůrku ve skále vytvořili? Jakoby si zde někdo chystal skalní skrýš... Já sám jsem toto místo objevil - jistě z vyšší vůle - v meditačním pohroužení, kdy jsem přesně "uviděl", kde na této hoře mám svou poustevnu. Tak jsem lůmek našel. Jen jsem ho zbavil vrstvy hlíny, kterou byl zakrytý a postavil opěrnou zídku z volně ložených kamenů. Neuvádím přesnější lokalizaci, abych měl zaručen klid pro svou osamělou meditaci džňána. Přežil jsem zde jednu zimu 2005/2006. Nad sebou jsem měl jen igelitovou plachtu, jinak jsem byl vystaven venkovním živlům zimní krajiny a zima byla tehdy obzvláště krutá. Ohýnek mne však chránil. Pak mě však podle stop ve sněhu našel Satan z Býčí skály. Postavil mi na poustevně obrácený krucifix, umně spletený z větví, symbol satanismu a snažil se mne zastrašovat... Přesto jsem nikam neodešel. Nyní v roce 2023 jsem si na poustevnu vzpomněl, když jsem si ujasňoval, kde v Moravském krasu budu mít svou hlavní poustevnu. Dal jsem tomuto osamělému místu na Hoře přednost dokonce před samotnou Děravkou. Připadám si zde odloučený jako František z Assisi na hoře Alverně. Je to prostě takové františkánské místo. Nikdo o mě neví. Omezím návštěvy okolních jeskyní a budu se zdržovat zde. Nazval jsem toto místo "Dévpurídžího Srdce" na památku mého věčného Mistra, poustevníka z Himálaje, avatára šrí Dévpurídžího, který ztělesnil Božskou Sílu Šivy. Zde se bude věnovat svaté józe. Omezím tedy již svá bezcílná putování chráněným územím, které už stejně dostatečně znám a speleologem už nebudu, a budu se místo toho soustřeďovat na poustevně za účelem prohloubení svého duchovního života a duchovní praxe. Věřím, že jako pravý mnich najdu oporu u obyvatel okolních obcí. Děkuji Paramhansovi svámímu Mahéšvaránandovi, který mne vede. Je to jeho Milostí, že mohu takto žít. Láska Vítězí. Budu mystikem, mistrem jógy a meditace, mužem modlitby a zřec Božích Tajemství. Jednou tento tajemný historický vápencový lůmek bude na mou počest vzácnou památkou. Děkuji Ti dobrý Bože. To všechno způsobí mantra, ticho a samota v lesích na této svaté hoře, odvěký ideál všech duchovně hledajících, kteří touží po slastech života ve skrytosti, víc než po světských radovánkách. Dovětek: protože Správa CHKO Moravský kras zde nechce povolit malý přístřešek, který je k poustevnictví na této lokalitě v podstatě nezbytný, zůstane tato poustevna nakonec neosídlená. Přesunul jsem se proto ze střední do jižní části Moravského krasu, do Záhrobní jeskyně. O velikonocích, kdy padal sníh s deštěm, jsem totiž na Močové promrzl, že jsem z toho onemocněl. Z toho jsem pochopil, že bez alespoň provizorního přístřešku na této poustevně v drsných klimatických podmínkách trvale přežívat nelze. Požehnaná tedy Záhrobní v Hádeckém údolí. Tam jsem alespoň kryt skalním převisem. Tam mi bude líp. 2005 - 2006 První poustevna.
2019 - 2023
  Seďte o samotě. Nesměšujte se. Jděte na osamělé místo. Zavřete oči. Opakujte tiše jméno Pána a též myšlenkově s intenzivní oddaností. Pokračujte v tom. Naučte se žít v Bohu. Budete mít jeho daršan." šrí svámí Šivánanda  |
